Velikonoční úvaha

(zdroj: www.spolcs.cz)

Odplata za hřích je smrt. Je nemožné se zcela vyvarovat hříchu. Každá lidská bytost byla už v okamžiku zrození odsouzena k věčné smrti. Ale pak přišel Ježíš Kristus. Vedl čistý život bez hříchu, který pak obětoval při smrti na kříži za nás za všechny. Tato zástupná oběť je pro nás darem, který když přijmeme, vymaníme se smrti a získáme naději na život věčný. Nejsme tedy spaseni svou zásluhou, ale milostí, která se nabízí každému a kterou je potřeba „jen“ přijmout.

Toliko mé chápání křesťanského vysvětlení Ježíšovy oběti. Ono to zní moc hezky. Jenže. Bible také tvrdí, že Bůh je (mimo jiné) věčný, neměnný, milující a milosrdný. Takže navzdory těmto Jeho stálým vlastnostem před Ježíšem neexistovala možnost spásy? Pokud by to tak bylo, tak by buď Bůh nebyl zas tak neskonale milující a milosrdný, a nebo by nebyl neměnný (což koneckonců napadne každého, kdo si přečte aspoň kousek Starého Zákona a pak ho srovná s evangeliem).

Je tu ovšem ještě jedna možnost. Hledejme chybu (jako už po tolikáté!) v sobě, v lidech. Není to náhodou tak, že ta milost tady byla vždycky? Že lidé Boha špatně chápali? Že možnost spásy je stejně věčná jako Bůh, jen lidé byli tak posedlí dodržováním všech přikázání a pravidel, že už to neviděli? Měli svůj zákon a ve své pýše si mysleli, že když ho budou plnit, dojdou spásy. Mysleli si, že jsou SCHOPNI ho plnit!

Právě proto přišel Ježíš. Aby lidem otevřel oči a naučil je lásce a pokoře. Jenže Židé neznali nic jiného, než dodržování zákona. Myšlenka nezasloužené milosti pro ně byla nepochopitelná. Buď jsem spravedlivý a vše je v pořádku, nebo se prohřeším a musím se vykoupit obětí. Žádný prostor pro milost. A tak jim Ježíš dal to, co potřebovali, aby i přes svoje stereotypy, které svým učením nedokázal prolomit, mohli dosáhnout spásy. Dal jim dokonalou oběť.

Ježíš nezemřel proto, aby nám mohly být odpuštěny hříchy. Nechal se ukřižovat, aby lidé pochopili, že jim hříchy mohou být odpuštěny. Proto, aby přestali hledat spásu v tom, co dělají a co jsou schopni sami ovlivnit. Dal jim jednou pro vždy tu oběť, kterou dříve oni sami pravidelně přinášeli. Aby místo toho konečně s vděčností přijali boží lásku a její BEZPODMÍNEČNOU milost. Aby konečně pochopili, že jedinou jejich překážkou na cestě k Bohu jsou oni sami.

Byla Ježíšova oběť nutná? Pro někoho asi ano. Ale rozhodně ne proto, že by ji Bůh vyžadoval výměnou za odpuštění hříchů lidem. Bůh přeci není nějaký kupčík.

PS: Nejsem žádný teolog a především ve 4. odstavci se dopouštím tvrzení, která nemám dostatečně ověřená. Pouze jsem tu zformovala výsledek svých dlouhodobějších úvah. Budu ráda za případnou diskuzi :-)