Náš kolega Suresh, jeden z manažerů a švagr našeho top manažera, měl ve čtvrtek narozeniny. Ve středu nás HR zkásla o 200 Rs, že mu koupíme dort a dárek. Přišlo nám to trochu hodně, ale je to manažer a asi mu chtějí koupit něco hezkého (tajně jsme doufali, že to bude lepší, než ten plastový růžový Ganeša, kterého při poslední podobné akci vyfasovali Carla s Talesem).
Kolem 12:00 nás nahnali do ukázkového prefabrikovaného domku, co stojí na kopci asi 200 m od kanceláří. Swapna už připravovala občerstvení a dort, čekalo se jen na Sureshe. Tramtadadá! Happy birthday a tak – však to znáte. Z krabice se vyloupl broušený skleněný saxofon – to jsme rádi, že naše úspory nepřišly zcela vniveč. Krájíme výborný dort, první sousta cpou lidé okolo do úst Sureshovi – oslavenci tady vždycky první sousta dostanou „ručně“ přímo do pusy. A... party skončila.
Suresh se chystá sfouknout svíčky
Zpátky v kanceláři na nás už ale v mailu čeká pozvánka na večerní oslavu: Hawaiská party v hotelu Taj Banjara, u bazénu od 20:00. Začínáme se těšit a mě napadá naprosto praktická výhoda, že dnes nemusím vařit večeři.
Večer jsme se doma jen převlékli a nasedli zpátky do auta, abychom dojeli aspoň trochu včas. Přijíždíme do centra, u hotelu nám řidič zastavuje přímo u vchodu a pak pokračuje po kruhovém objezdu pryč, zaparkovat auto. Portýr nás uvádí do světlé haly zdobené čerstvými orchidejemi a gerberami. Střed atria zabírá stolová sestava zajímavě zapuštěná pod úroveň chodby, což dodává pocit intimity navzdory obrovskému prostoru. Pianista zrovna začal hrát Imagine.
Procházíme dozadu a ven pod černou oblohu. Vánek čechrající listoví palem nás doprovází, když sestupujeme po nízkém schodišti k hotelovému bazénu. Na opačné straně podsvícené zelenomodré vodní plochy vidíme připravené stoly přikryté sněhobílými ubrusy. Sem tam vyletí od grilu roj ohnivých jisker. Je 21:00 a my jsme první příchozí.
Čekání na ostatní jsme si zkrátili focením u bazénu :-)
U těchto stolů bude kolem půlnoci otevřené bufé s večeří. Mňam... až na to, že v tu dobu už jsme byli lehce přejedení a jako obvykle bylo ve všem chili.
Ochotní číšníci nás usadí u stolu a hned nám nabízí na uvítanou melounovou šťávu. Vzápětí začínají nosit grilované kuřecí, rybu, skopové a samozřejmě vegetariánské zeleninové kuličky a kukuřici v těstíčku, vedle nás sedí kytarista a drnká písničky od Beatles. Spokojeně zobeme jednohubky a uvažujeme, kdy dorazí první Indové. Kolem desáté už přišel i oslavenec a přichází na řadu šampaňské a dort. Mezitím si může každý nechat nalít, co mu právě chutná (takže v mém případě mangový džus).
Melounový welcome drink. Ne, alkohol v něm nebyl. I když ani o ten nebyla později večer nouze... prostě: co si kdo přál.
Zábava se rozjíždí, chvílemi tancujeme, pak zas společensky konverzujeme. Všichni nás chválí za naše taneční kreace. Neodolatelně mě láká bazén a přemýšlím nad plavkami, které jsme „pro všechny případy“ zabalili s sebou. Snažím se lehce vysondovat, jestli bych si mohla zaplavat. Všichni mě ubezpečují (a někteří dokonce povzbuzují), že je můj úmysl zcela přijatelný. Kolem půlnoci, když už se část hostů rozloučila, jsem dospěla k závěru, že přišel můj čas.
Nádhera. Plavu. A nejen to, plavu v bazénu v pětihvězdičkovém hotelu, o půlnoci při narozeninové párty. Kupodivu jsem ani nezpůsobila velký rozruch. Až na toho sekuriťáka, který asi po pěti minutách přiběhl a rozhazoval rukama. Chudák Peťa už to za mnou do vody nestihl. Prý v noci do bazénu dávají víc chloru, aby ho vyčistili, a navíc je určený jen pro ubytované hosty. Co zatím mohu posoudit, tak to snad zas takové faux pas nebylo. Vyfasovala jsem jen pár komplimentů, že plavu jako ryba a příslib pozvánky do klubového fitness, kde mají bazén :-)
To mi připomíná - u nejvýše položeného Venezuelského jezera mi průvodce prostě musel povědět, jací jsou ti Češi otužilci. Měl prý skupinu zasloužilých důchodců, kteří jak viděli vodu, tak do ní hupsli. Nevadilo, že měla jen pár stupňů... Prostě koupání je naše, aneb kdo skočil do portugalského oceánu jako první? :-)
OdpovědětVymazat