Hrálo nám do karet, že další den byl Velký pátek a my (jste přece křesťané!) jsme měli vyjednaný půlden volna. Ve dvě jsme to v práci zabalili a vyrazili do Jubilee Hills na workshop. Rikšák se při hledání road no. 78 mírně ztratil a místo 30 Rs jsme nakonec platili 50 Rs, ale co už. Hlavně že jsme tady!
Známý z autobusu nás vede do přízemí třípatrové budovy. V holé místnosti s betonovou podlahou sedí na dekách dvě skupinky po nějakých pěti lidech. „Tak tady se učíme! Jsme tu na deset dní, z Keraly, Agry, Pandžabu a Andhry Pradesh a zkoušíme si různá tradiční řemesla. Teď zrovna děláme obrázky na kulaté destičky a vedle vážeme knihy. Nahoře v patře pracujeme na kruhu s hrnčířskou hlínou.“ A hned nás provádí a vše ukazuje. Neobejde se to bez smrště blesků a cvakání fotoaparátů (převážně jejich).
Tady se vázaly knihy
Na kulatou destičku se napřed nanese šedivý základ, pak černý podklad a na ten obrysy kresby...
...která se pak vybarví akrylátovými barvami a přelakuje
Tenhle hrnčířský kruh se roztáčí rukou - za ten dvojitý okraj. Proč to mají tak nepraktické mi nikdo nevysvětlil
Je tea time. Všichni se schází v suterénu v jídelně na čaj. Ještě předtím nám učitelky z Andhry stihly ukázat obrázky vyrobené s využitím různých odpadních materiálů. Při čaji si povídáme o tom, odkud kdo je a jaké to je být v Indii učitelem: „Učitel je velmi vážený člověk. Mí žáci se mi klaní k nohám a to samé dělám já, když ještě potkám svého učitele.“ Zajímavé. Kdyby to slyšela naše kolegyně-stážistka, co učí na škole pro bohaté, asi by se dost divila. Tam jí prý skáčou po hlavě úplně po evropsku. Inu Indie je plná protikladů.
Ukázky dětských výtvorů a Valerie ve středu pozornosti :-)
Ještě vyrazíme na střechu pokochat se výhledem na město a už pospícháme na další rikšu, protože den zdaleka nekončí a nás čeká večerní nábožensko-kulturní program.
Při pohledu na pokoj učitelů nás napadlo, jak by se tohle ubytování líbilo českým čtyřicátníkům
Jedna z mnoha nezbytných skupinových momentek
Žádné komentáře:
Okomentovat