Vlastně jsme ani nevěděli, že se blíží Velikonoce. Tušili jsme, že budou v dubnu a začalo nám připadat, že už je na ně skoro pozdě, ale to bylo tak všechno. Napřed k nám dolehly zvěsti o tom, že bude pro někoho asi za 14 dní volný pátek. Pak jsme zjistili, že nás se to (jak jinak) netýká. A teprve v neděli jsme díky Hanně (naše křesťanská kolegyně) přišli na to, že to bude Velký pátek!
Byla to právě Hannah, kdo trval na tom, že vzhledem k tomu, že jsme také křesťané, tak bychom měli dostat alespoň půl dne volna. Nakonec nám volno i vyjednala a na večer nás pozvala do jejich kostela, že budou mít v rámci bohoslužby velikonoční představení. A že máme radši přijít dřív, abychom si měli kam sednout.
Poslušni jejího varování vyrážíme, jak to jen jde, z naší návštěvy na učitelském workshopu. Bohužel záhy zjišťujeme, že Jubilee bus station není, jak jsme si dosud mysleli, v Jubilee Hills, ale v Secunderabádu: „Jubilee bus station? No tam odsud přímý autobus nejede... tam pojedete tak hodinu.“ „A rikša? Za kolik by tak byla?“, snažíme se zachránit situaci. „Tak 80 Rs.“ Ach jo. To nám kapku pokazilo náladu. Skoro bychom jeli domů, ale Peťa trval na tom, že pojede a tak jsme s Valerií jely taky.
Necháváme Peťu u věcí a jdeme si s Valerií areál prohlédnout a udělat pár fotek. Projdeme dozadu mezi řadami židlí a dostáváme menší šok. Vzadu je zatravněná plocha pod širým nebem – celá pokrytá židlemi. Na západní straně je velké plátno, na které se bude bohoslužba promítat. Tak tohle bude vážně mega bohoslužba – asi že jsou ty Velikonoce?
Ještě jsme si vyfotily pár pobíhajících římských vojáků a židovských žen ladících kostýmy a vrátili se k Peťovi. Židle se s přibývajícími minutami plnily, asi 15 minut před začátkem přišla i Hanna s manželem a rodinným přítelem. To už byla všechna místa v hlavním přístřešku obsazená. A představení může začít:
Úvodní slovo pastora a moderní křesťanské písně na rozehřátí. Musím se přiznat, že mě dostali, „Majesty“ byla jedna z mých oblíbených už v Teignmouthu u baptistů. Dlaně brní proudící energií. Nesměle je pozvedám a nechám se s ostatními unášet na vlnách chvál. Nemůžu si pomoct, ale kdyby české kostely taky nabízely podobný energetický doping, tak jim ty ovečky budou přibývat mnohem víc.
Chvály utichají, přichází na řadu dramatické provedení velikonočního příběhu. Vyprávění začíná v předvečer Kristova ukřižování a je podáno z pohledu Simona, který nesl Ježíšův kříž. Pravda, když jsme svědky nezkrácené starověké rodinné večeře včetně ukládání dětí, tak se to trošku vleče, ale zato když přijde „střih“ s písní představující Ježíše, tak docela zíráme. Hudební doprovod cca 50-ti členného sboru s nějakými 5 sólisty podpořený poloprofesionální kapelou stojí za to. A herecké výkony jsou také na slušné úrovni. A nebyla by to Indie, kdyby součástí představení nebylo i taneční vystoupení.
Nakonec jsme rádi souhlasili s tím, že se zúčastníme i nedělní bohoslužby na oslavu z mrtvýchvstání. Nemyslete si, zas tak jednoduché to nebylo – znamenalo to vstávat ve 4:00, protože v 5:30 už jsme měli být na místě. Rozhodování nám kromě páteční ukázky měl usnadnit ještě příslib indické snídaně podávané po bohoslužbě.
Nedělní vstávání nebylo nic moc i přes to, že jsme šli spát brzy. Aspoň že ještě není vedro. Rozespalí se vydáváme na cestu a nestačíme se divit, když i v půl páté ráno bez problémů chytneme rikšu a vzápětí i autobus, který je všechno jen ne poloprázdný. Přijeli jsme akorát, „kostel“ už je skoro plný, Hanna s ostatními přijde za chvíli.
Oslavy proběhly dle očekávání – zpěv, kázání, modlitby. Jen já se nějak nemohla zbavit úvah na téma, jestli není přecejen trochu zvrhlé slavit fakt, že se někdo kvůli mně šel nechat ukřižovat. Ale to radši nechám na samostatný článek.
Požehnání na závěr a už jen praktické pokyny, jak se seřadit ke snídani. Zorganizované to měli skvěle – s takovou spoustou lidí to ostatně byla nutnost. Lidé stáli spořádaně asi v 15 frontách, až se na ně dostane vada, idli, chutny a sladké nudle. Ani to nebylo moc pálivé. Duchovně i fyzicky nás nasytili, už chyběl jen ten spánek. My si ho ale ještě na chvíli odepřeli, abychom využili toho, že jsme v centru města a vydali jsme se do Birla temple.
Žádné komentáře:
Okomentovat