Velbloudi mě
nějak zmohli, což se projevilo lehkou teplotou hned po ránu. Máme ale v Jaisalmeru
jen poslední den než se vydáme do Jodhpuru a tak mi to nedalo a stejně jsem s Peťou
vyrazila na procházku okouzlujícím pouštním městečkem.
Indický král
Rawal Jaisal, podle kterého je Jaisalmer pojmenovaný, postavil pevnost už ve
12. století. Podle legendy bylo místo požehnané samotným Krišnou, aby stavba
byla skryta zrakům nepřátel. Z dálky město skutečně nerozpoznáte od
skalnatého kopce. Zlatavé zdi budov dokonale splývají s okolní krajinou.
Odtud také přezdívka Jaisalmeru – Zlaté město.
 |
| Zdi pevnosti tyčící se nad městem |
Prakticky jedinou
naší motivací, proč jsme sem dorazili, byli zmínění velbloudi. Stačil však
jediný krok za hradby a Zlaté město mě očarovalo i bez velbloudů. Tak za prvé –
nebyl tam provoz. Toho si naučíte záhy velmi cenit, protože najít indické
město, kde se lze procházet bez nebezpečí, že vás porazí skútry, rikši nebo
cyklisti vířící všudypřítomný prach (chodníky samozřejmě neexistují), se rovná
menšímu zázraku. Uličky byly celkem čisté, ale hlavně: Krása kamenných budov s mistrovsky
zpracovanými ozdobnými prvky brala dech. Jaisalmerská pevnost je poslední
indická pevnost obývaná běžnými lidmi.
 |
| Výhled z pevnosti |
 |
| Posezení na nádvoříčku pro urozené dámy |
Palác pevnosti
jsme si prohlédli hned po příjezdu a tam jsme se také dozvěděli, že křehkou
krásu Jaisalmeru ohrožuje zavádění vody pro zdejší obyvatele a turisty také čím
dál větší úhrny srážek (viz Endangered Site). Na tolik vody to tu není stavěné, podloží se stává
nestabilní a stavby se začínají bortit. Existují nějaké záchranné aktivity, ale
proti intenzivnějším dešťům mohou pouštní budovy jen těžko ochránit. Domy jsou
od základů přizpůsobené suchu a zaměřené na odolávání vedru, nikoliv dešti.
Kromě paláce jsme
si ještě chtěli prohlédnout několik jainských chrámů. V jejich chladivých
zdech jsme se obdivovali roztodivným sochám, ale co to tam je u toho stropu?
Zkoumavě jsme zaklonili hlavu. Vždyť to je celé hejno netopýrů! Jakmile jsme si
jich všimli, viděli jsme je téměř všude. Přítmí a chládek chrámu pro ně
vytvořilo ideální bydlení.
 |
| Mystické přítmí jainského chrámu |
 |
| Tak schválně, kdo najde netopýra? |
Zato já jsem se
necítila docela ideálně. Český paralen na horečku nezabíral a tak jsem se po
obědě uložila k spánku s teplotou přes 38°C. Ani odpočinek mi nijak
zvlášť nepomohl a to jsme měli už druhý den odjet do Jodhpuru.
Žádné komentáře:
Okomentovat