Přílet

Naše prosby byly vyslyšeny a příruční zavazadla nám nikdo nevážil. Se všemi věcmi jsme tedy na Ruzyni nastoupili do letadla Austrian airlines, abychom po přestupu ve Vídni zamířili do Bombaje. Letadlo bylo poloprázdné, takže jsme se mohli roztahovat dle libosti. Cesta na mapičce rychle ubíhala, jen Peťovi trošku tuhly rysy, jak jsme se blížili k cílové destinaci.

Přistání. 22:35 místního času, 26 °C. Vybaveni imigračními formuláři a odstrašujícími informacemi z průvodce (připravte se na zdlouhavé, nepříjemné formality) zamířili jsme k úředníkům. Horor se nekonal, ouřada se usmál, dal mi razítko a mávnutím ruky mě propustil. Peťa to měl trošku složitější – že prý do půl roku musí z Indie pryč a ať si to datum ve formuláři přepíše. No tak si ho přepsal, no.

Takže teď vyměnit dolary za rupie a pak taxík do hotelu. U okýnka směnárny byla nepříjemná fronta, ještěže Peťa rozhodl, že najdeme další (já byla na pochybách, jestli tam vůbec nějaká další je). Samozřejmě byla a zcela bez fronty. Hned vedle bylo okénko „prepaid taxi“. Hurá. To jsou ty státní taxíky, co nás nemůžou natáhnout! Prosím vás, kolik bude stát taxi na tuhle adresu? 700 Rs?! Já mám informaci, že to má být kolem 300? Ne? Tak to promiňte, ale my to půjdeme zkusit jinam.

Neušli jsme ani 50 metrů a už je tu další okénko s úplně stejným nápisem „prepaid taxi“. Tak se schválně zkusíme zeptat tady? Do Gowalia Tank? 390 Rs. AHA. Takže státní prepaid taxi mají jednotné sazby, jo? No super, ještěže jsme tušili, kolik to má stát. 390 Rs už nám přišlo v pohodě a tak jsme výměnou za naše rupky dostali vypsané potvrzení s místem, kam máme dojet a SPZtkou taxíku, který nás tam zaveze.

Lehce mě znejistělo, když vyšlo najevo, že batohy pojedou v ohrádce na střeše. Ale nedá se nic dělat. Když taxikář viděl moje obavy, tak vytáhl aspoň kus špagátu a přes batohy ho přetáhl. A jedem.

Hotelový pokoj byl miniaturní, s větrákem u stropu, který vytvářel slušný průvan a hlučnou klimatizací. Tu Peťa šikovně umravnil technikou „když tě něco zradilo, pomůže ti kladivo“, takže se s ní i dalo spát. Jinak tam ale bylo čisto a dokonce jsme vyfasovali i ručníky. Minikoupelna zahrnovala evropský záchod, umyvadlo a nad prostorem mezi tím byla zabudovaná sprcha. Když jste se osprchovali, tak voda prostě cákala po celé koupelně a odtékala odpadem vedle záchodu. Na co sprchový kout.

Ve 12:00 jsme vyklidili pokoj a poptali se na uložení zavazadel. Není problém. Bude to něco stát? Kdepak, pro vás to je zdarma. Bezva. Náš optimismus mírně povadl, když nám zavazadla bezpečně uložili na konci chodby na parapet u zamřížovaného, nicméně otevřeného, okna. No co, aspoň že máme ty zámečky na zipy. A hurá do města.