Registrace

Od června do srpna/září jsou v Indii monzunové deště. Proč to sem píšu? Protože právě kvůli dešťům jsme se rozhodli prodloužit si svůj pobyt tady až do konce října, abychom necestovali jen za deště. To ovšem znamená, že tu budeme celkem 8 měsíců v kuse a pro pobyty delší než 6 měsíců je nutná registrace na imigračním úřadě.

Sehnat potřebné dokumenty nás málem stálo nervy. Ti, co nám je měli sehnat, o našich požadavcích věděli zhruba od středy, poslední den, kdy jsme se mohli registrovat bez pokuty, bylo úterý 15. 3. Hádejte, kdy se začaly dokumenty shánět? V pondělí? Ale kdeže. V úterý ráno. Radši ani nebudu rozebírat, jak pouhé přepsání jména v jednom dokumentu trvalo hodinu a půl a jak byl potom problém zajít za šéfem nechat to podepsat, protože přece je i jiná práce a šéfa teď nemůžeme jentak rušit (když nás sám předtím ujistil, že nám podepíše cokoliv, kdykoliv)... No prostě na úřad jsme vyráželi o hodinu později, než jsme původně chtěli. Na úřadě jsme přišli na to, že nám dva dokumenty chybí a že tam budeme muset druhý den znova, takže nazítří se opakovala situace z úterka, tentokrát už šlo naštěstí jen o dva papíry, které jsme si víceméně zařídili sami. Vyráželi jsme jen o půl hodiny později, než bylo v plánu :-)

Ale zpátky k samotné registraci. Imigrační úřad sídlí v budově starého letiště. Je to oddělený kus příletové haly - a když říkám oddělený, tak to znamená, že tam je zábradlí - kde je rozestavěno asi padesát plastových židlí pro čekající, tři řady stolů s úředníky a asi dva oddělené "kotce" pro "důležitější" úředníky. Lidí tam bylo v úterý ve 14:00 docela dost. Došli jsme s našimi dokumenty na "submit counter". Tam nám zkontrolovali, že máme vše (to ještě nevadilo, že máme špatné potvrzení o existenci firmy a nemáme dokument dokazující naše oprávnění bydlet tam, kde bydlíme).

A dokumenty i s našimy pasy začaly vířit v záhadném rytmu řízeném poslíčky mezi úřednickými stoly. Občas jsme je zahlédli, když se vynořily z hromady jiných dokumentů s pasy a pak zase zmizely v rukách úředníků. Když jejich nedokonalost vyvolala pochyby, zamávali na nás úředníci do davu čekajících a my vyskočili odpovědět na jejich dotazy.

Kolem půl čtvrté už začínalo být jasné, že bez těch dvou papírů nám to neprojde. Dokumenty se zasekly a byly vyplivnuty do našich rukou. Jděte si do "kotce" za tím "vrchním", uvidíte, co vám řekne. Řekl: musíte přinést ty správné papíry. Ale abyste nemuseli platit pokutu, přijmeme vaši žádost už dnes a zítra jen přinesete chybějící potvrzení.

A dokumenty byly opět vtaženy do víru propisek a razítek, byly prověřeny, řádně označeny, opatřeny poznámkou, že dva papíry chybí a dokončily kolečko po všech pěti stanovištích. Na konci jsme byli předvoláni k odebrání potvrzení a slíbili jsme, že se zítra vrátíme.

Další den (po již zmíněném stresování se sháněním dokumentů) jsme na úřad přišli ve 13:00 (od 13:30 mají polední pauzu). Lidí tam zase byla spousta. Došli jsme na "info", kam se ze svého včerejšího stanoviště přesunul náš včerejší prověřující úředník. Předložili jsme stvrzenky a papíry. Úředník po indicku pokýval hlavou (indické kývání je kapitola sama pro sebe, člověk se musí naučit mu porozumět) a přijal nové papíry do oběhu. Jděte si sednout!

Sedli jsme si. A za nějakých deset patnáct minut na nás úředník mává. Předkládá nám nějaké papíry. Tady podepsat, napište datum a tady. To je vaše registrace. O prodloužení si žádejte nejpozději 15 dní dopředu. Nashledanou.

?!? Hotovo?!? MÁME REGISTRACI! ...ale ten úřad byl docela v pohodě, ne? Ty dokumenty, co jsme museli přinést dodatečně, byly opravdu nevyhovující vzhledem k předem daným požadavkům, nebyla to žádná buzerace. A i přes to množství lidí jim to šlo docela rychle... a dneska ty dokumenty ze včerejška našli v cukuletu, žádné zmatky! On ten indický úřad vlastně funguje docela dobře?