Práce

Pracujeme v moderních klimatizovaných (dneska jsem si vzala svetr) kancelářích v Hi-tech city na kraji města. Vozí nás sem řidič našeho šéfa jeho klimatizovaným autem. Jak velký je to luxus jsme plně docenili až včera, kdy jsme od kamarádky jeli přes celé město autobusem. Autobus praskal ve švech, lidi viseli ze dveří, prach, vedro, zácpa. Do práce jsme jeli hodinu a půl.

V kanceláři se při příchodu vždy zapíšeme u vrátného do notýsku, abychom měli docházku. Do deseti minut od toho, kdy se posadíme, nám hoši z kuchyně donesou v šálku indickou verzi anglického černého čaje – 3 minuty vařený čaj, vydatně oslazený, s poměrem voda:mléko = 1:1. Taky se tu distribuuje voda v půllitrových lahvičkách doplňovaných ve „studánce“. Měli jsme z ní trochu obavy, ale nic nám po ní není.

Peťa na terase kantýny, která je v budově naproti naší práci

Já a moje dosa masala

Valerie a její dosa masala

Naše pracovní náplň je velmi neurčitá: „Hledejte různá technologická řešení modulových domů...“ „Najděte si něco, co vás bude bavit...“ A nejlepší byl tenhle pokyn: „Jen se uvolněte, dejte si tak týden, deset dní na to, abyste si tu zvykli, žádný spěch.“ (To nám řekl přímo náš šéf.) Takže náš „pracovní“ den vypadá asi takhle: po desáté dorazíme do práce, projdeme si svoje e-maily, poklikáme kde se nám chce, kolem jedné jdeme na oběd a něco si nakoupit na večeři. Zpátky se vrátíme tak ve 2 nebo ve 3, ale když se nákupy protáhnou, tak taky třeba po 4. V pondělí, ve středu a v pátek vyrážíme před 5. na jógu a po šesté nás vyzvedává řidič, aby nás odvezl domů. Docela pohoda, jen mám pořád pocit, že bych možná taky měla pracovat?

P.S: Fotit se tu oficiálně nesmí, takže ty fotky z oběda jsou přísně tajné :-)