Holi

Od poloviny minulého týdne k nám začínaly prosakovat vágní informace, že se o víkendu bude slavit svátek „Holi“. Zprvu neurčitá šuškanda nabývala ve spolupráci s Googlem přesnější obrysy: nejbarevnější svátek roku; oslavy první úrody; den, kdy padají společenská omezení... Tak tohle si rozhodně nenecháme ujít!

Začali jsme vyzvídat od kolegů, kdyže se to slaví a jak se nejlépe dostat do středu dění. Všichni se shodli, že to bude dopoledne, ale jestli v sobotu nebo v neděli, to už tak jasné nebylo. Navíc jsme nevěděli, jestli budeme v sobotu pracovat nebo ne. Naše HR kolegyně se na to musela jít zeptat šéfa (!) Také nás všichni vehementně varovali, ať radši nikam nechodíme, že lidi budou bláznit, budou po sobě házet všechno možné včetně oleje a barev na auta, ať se radši jen koukáme z okna, nebo když už teda musíme do města, tak: „si vezměte taxík a vůbec nevystupujte.“

Tady jsme se vyzbrojili barvičkami

Ať už v pytlíčkách nebo v kupičkách, barvičky byly k dostání všude po městě

Kolegové museli v minulosti zažít vskutku ojedinělou traumatickou událost. Když jsme v sobotu vyrazili do města, žádné rozvášněné davy jsme nenašli (a to jsme je tak napůl hledali). Vlastně jsme nenašli VŮBEC NIKOHO, až na pár barevných pocestných, co jsme zahlédli z autobusu. Místo, které nám pro oslavy Holi bylo doporučeno, bylo liduprázdné, což je v Indii unikát sám o sobě. Že by nám ti přehnaně ochranitelští dobráci doporučili to jediné místo, kde nikdo není?! Značně zklamaní jsme se v sobotu večer vrátili vlakem domů.

Skupinka teenagerů a jinak nikde nikdo... davy se nekonaly.

Tak jsme si aspoň vyfotili sochu buddhy na jezeře Hussain Sagar (nad třetím sloupkem zábradlí zprava)

Cesta vlakem... ještěže o víkendu nejezdí tolik lidí

„Jdete zítra na to AIESEC Holi?“ Ptá se nás Valerie už ve dveřích. Zítra? Ale to jsme chtěli jít s Carlou nakupovat věci na její svatbu? (Jo, naše mexická kolegyně se rozhodla, že se tu po indicku vdá. V neděli v pět ráno jí přiletěl snoubenec, přes den šli nakupovat a v úterý se mají brát, protože podle místního oddávajícího je pro jejich svatbu vhodné právě úterý 22. 3., pak něco za půl roku a pak už nikdy.) Takže AIESEC Holi, nebo nákupy? Však co, pocákáme se barvičkami, osprchujeme se a můžeme vyrazit nakupovat, ne?

Po městě se porůznu nacházejí růžové fleky a růžoví lidé. Ti normálně nakupují, jezdí na motorkách...

V devět ráno vyrážíme na dlouhou cestu do města. V jedenáct šťastně nacházíme místo činu. Prašný dvůr u samostatného dvoupatrového domku. Už se to tu slušně rozjíždí. Vybalujeme barvičky a necháme se zasvětit do nejúčinnějších způsobů omatlávání. Tedy ne že by na to člověk potřeboval vysokou :-) Šťastnější jedinci ukořistili kbelík, méně šťastní dostali z kbelíku barevnou sprchu. Když už je člověk durch, tak si aspoň může rozemnout barevný prášek do dlaní a otlapkávat koho potká. Dle uvážení lze oběti popřát „happy Holi“. Postupně začíná být jedno, jestli máte ruce mokré nebo ne, protože většina potenciálních cílů má trička tak promočená, že i suchý prášek se do nich vpije. Vzduchem lítají suché i mokré barvy a z neznámého důvodu se k nim posléze připojují vajíčka. Těm se zprvu snažíme ubránit, ale nejde to.

Při příchodu nás vítají barevní AIESEkáři

Neleníme a přidáváme se k barvení

...výsledky se dostavují velmi brzy :-)

A někteří začínají nápadně připomínat čarodějnice :-)

Jak říkám, vajíčkům jsme se neubránili

Už jsme opravdu dokonale olepení a obarvení. Navzdory letnímu počasí nám začíná být v mokrém oblečení trochu zima. Chvíli to vypadá, že se bude tancovat, pak se zábava rozpadá. Sprcha prý nebude?! A jak se dostaneme domů? Copak nás takhle vůbec nějaký rikšák vezme? Nákupy už jsme radši vzdali.

Naštěstí se Valerii povedlo domluvit u majitele domu protekční „sprchu“. Jednalo se o typickou indickou koupelnu asi 100 let nemytou (kvůli nám ji umyli, ale vůbec to tak nevypadalo). Turecký záchod, umyvadlo, kohoutek s vodou a kbelík. Ale co. Hlavně že jsme měli kde se převléct. O smytí barev se nedalo mluvit, ještěže dneska je pomalovaná celá Indie. Horší to bude zítra – na snědých Indech zbytky barev zaniknou, ale my pořád připomínáme klauny i po vydatné sprše a masochistickém trýznění kartáčem.

Za největší záhadu Holi bych si dovolila prohlásit růžovofialovou barvu. Věc se má tak: Prodávají se všechny barvy duhy. Nakupují se všechny barvy duhy. Lidé po sobě HÁZÍ VŠECHNY BARVY DUHY. Ale jediná barva, kterou uvidíte na zemi, v kalužích nebo na lidech je RŮŽOVOFIALOVÁ.

Růžovofialová se nám dostala i pod trička