Carla si bere Talese

Naše kolegyně Carla se rozhodla, že si vezme svého přítele Talese. V Indii, po indicku. Její nápad lehce šokoval všechny, kdo se o tom dozvěděli: „Přijedou za vámi rodiče? A kamarádi?“ ...ne... „A bude to doopravdy? Jako jestli to bude u vás doma platit?“ ...ne, museli bychom to legalizovat v Mexiku nebo v Brazílii... „Takže to bude jen tak jako...?"

Navzdory převládajícím smíšeným pocitům okolí Carla prohlásila, že do toho opravdu chce jít. Nestačili jsme koukat, jaké se rozjely přípravy. Z nás cizinců-stážistů včetně Carly samotné v podstatě nikdo nic nevěděl. Naše dvě indické kolegyně – Swapna a Hanna – si vzaly všechno na starost – sestavovaly seznamy pozvaných, obvolávaly fotografy, sháněly pohoštění a oddávající. V sobotu officem proletěla zpráva, že svatba bude v úterý! Jindy by tomu prý „hvězdy“ nepřály, nechal se slyšet místní svatý muž.

V neděli vyrážela Carla na nákupy, aby se do úterka stihla sešít blůzka do jejího sárí. Na pondělí jsme měli domluvené mahendi (tradiční „tetování“ hennou na ruce). Zbytek šel mimo nás. V pondělí ráno jsme se dozvěděli, že hvězdy jsou pěkná věc, ale Rama Raju (hlavní manager) jede v úterý do Delhi, takže se svatba odkládá na čtvrtek. Trošku nám vrtalo hlavou, jak to tedy je s osudovostí posvátných znamení, ale naše svatba to přece není, že.

Naše dvě organizátorky: Swapna (vlevo, jinak také naše HR) a Hana (vpravo)

Mahendi jsme si nechali namalovat ve středu večer a ve čtvrtek dorazili natěšení do práce. Ve čtyři hodiny bude odjezd do domu rodičů Rama Raji, kde se oblečeme a připravíme. Jaké bylo naše překvapení, když už v půl čtvrté (!!!) u našeho stolu netrpělivě přešlapovala Hanna i se Swapnou a popoháněly nás k odchodu. (K pochopení míry našeho překvapení příště napíšu něco o indickém pojetí času.)

Kamarád Shiva maluje Carle mahendi

Moje mahendi

V pět hodin jsme spokojeně popíjeli melounové pyré na terase domku na předměstí Hyderabádu. Chrám je odtud kousek a obřad začne ve 21:21, tak si klidně odpočiňte. Vychutnáváme lehký větřík, výhled na rozlehlý trávník obklopený palmami a přemítáme, jak asi v Indii trávili čas Britové jako vládnoucí kolonisté. Kolik se toho změnilo? Místo Britů vysedávají na terasách bohatí Indové s tituly z amerických a britských prestižních univerzit, kteří nikdy v životě nejeli po městě autobusem. Proč by to také dělali, když mají k dispozici auto s řidičem... ale sedí se tu pěkně, že? Je tu tak klidno a příjemno... Dal by se tak prožít celý život...

Terasa s houpačkou

Služebné mezitím, co odpočíváme, čistí pulty, kde bude večer pohoštění

Z romantických úvah se probíráme ve sprše a při následném parádění. Dorazili všichni hosté, takže nic nebrání tomu, aby se začalo. Nejprve poklona v domácí svatyňce za asistence oddávajícího. (V každém bytě je alespoň malý oltář, kde se hinduisté modlí a uctívají své bohy.) Nevíme co dělat, tak napodobujeme ostatní. Po vzoru hostitelů spínáme ruce. Oba snoubenci dostali do rukou kokosový ořech. Hotovo, teď do chrámu.

Indická romantika

Příprava nevěsty a ženicha

Žlutá symbolizuje nové začátky

Poklona bohům v domácí svatyňce

Bosky ťapeme po teplém chodníku až k mramorové podlaze chrámu. Snoubenci usedají proti sobě, pohled na toho druhého jim cloní hedvábný šátek. Šátek padá a oni si vzájemně vkládají ruku na temeno. Zasypávají jeden druhého rýží. Nevěsta dostává prstýnek na nohu a svatební náhrdelník. To už sedí vedle sebe jako muž a žena. Oddávající zapálil oheň, do listů nabírá nějakou tekutinu (později jsme zjistili, že to bylo ghí) a spolu s ženichem ji kapou do plamenů. Pak snoubenci vstávají, ženichova „šála“ a nevěstino sárí jsou svázány a oni držíce se za ruce čtyřikrát obcházejí oheň. Pak vyjdou ven, kde ženich ukáže k obloze a oba se zahledí vzhůru. Nakonec se vrací do chrámu, kde dostanou požehnání.

Vzájemné zasypávání rýží

Lití ghí do ohně

I v Indii se vyměňují prstýnky... jenže se dávají na nohu

Vždy budu následovat ve Tvých šlépějích... prý se to má po 4 kolečkách otočit a pak má naopak po 3 kolečka následovat muž ženu (hezké, že?). To se tady ale bohužel nekonalo.



Tohle nám nikdo nevysvětlil... asi hledí vstříc světlým zítřkům :-)

Požehnání přiložením "zvonu" na hlavu

...

Hodinový (velmi zkrácený) obřad byl napěchovaný rituály a symboly. Snoubenci často nevěděli, co mají dělat, kolega z práce jim šeptal anglické pokyny. Předem jim toho nikdo moc nevysvětlil. Po obřadu Carla zářila jako sluníčko a s nadšením chválila svatbu. „Jako turista bych nic takového nezažila!“ Význam rituálů nám však skoro nikdo neuměl vysvětlit a mě napadají myšlenky o prázdné skořápce...