Doprava v Indii se nijak nepodobá evropskému nudnému přesunu z místa A do místa B, kde největší vzrůšo obvykle spočívá ve výběru nejvhodnější trasy a dopravního prostředku. Chcete-li se v Indii přemístit z bodu A do bodu B, musíte se zapojit do tepajícího proudu chodců, motocyklistů, rikšů, aut a autobusů, který sice podléhá fyzikálním zákonitostem a několika doporučením (např. že se jezdí vlevo), ale jehož pravidla jsou neustále spoluvytvářena každým jednotlivým účastníkem. Jestli evropská doprava připomíná stroj s více méně pevnými pravidly, Indická doprava je živoucí organismus s vlastní inteligencí.
Po silnicích se motoristé převážně pohybují společně s chodci. Chodníky téměř neexistují, nebo jsou v tragickém stavu. Naproti tomu silnice jsou relativně pěkné. Všude je prach a horko. Pěšky se nedá dojít skoro nikam a je problém cokoliv najít, protože ulice nemají názvy. I Indové si běžně na delší vzdálenost než 500 metrů berou rikšu. Rikši jsou všude. Prostě vyrazíte požadovaným směrem a do pěti minut se kolem vás bude v závislosti na frekventovanosti silnice motat 1 – 5 rikšáků. Stačí usmlouvat rozumnou cenu.
Takhle se jezdí v rikše :-)
Jestli se vám zdá rikša drahá, můžete se pokusit sehnat sdílenou rikšu – tedy že vám nebude vadit, že budou přibráni další cestující. Otázka zní: Kolik cestujících se vejde do jedné rikši? Konečné číslo se asi nikdy nedozvíme, ale maximum, které jsme zatím viděli, bylo 7+řidič. To už je trochu extrém, běžně se za plně obsazenou rikšu považuje 5+řidič.
Omluvte prosím sníženou kvalitu snímku. Lze vytušit, že vepředu jsou 3 Indové + řidič (ano, řidič sedí prakticky na klíně jednoho pasažéra), vzadu jsou také tři (ale to není vidět). Ve zmíněném případě 7+1 byli vzadu 4.
Další možností jsou autobusy. Ty už vyžadují větší odvahu popřípadě znalost prostředí, nicméně jezdí až neuvěřitelně často a velmi levně (15 Rs za jednoho za cestu, která zabrala i mimo špičku hodinu). My v praxi na delší cesty nejvíc využíváme kombinaci bus-rikša, kdy se rikšou přiblížíme na zastávku autobusu, který jede přímo do námi požadované destinace (nebo pak zase popojedem rikšou). Umění přestupů jsme ještě tak docela nezvládli a do některých míst autobusy ani nezajíždí, takže úplně bez rikš to nejde.
Takhle prázdný autobus jen tak neuvidíte. Převodovku jsem vytušila hned pod tím bedněním vedle řidiče, vede tam řadicí páka.
Většina indické populace se přepravuje na motorkách. Přeprava skleněné desky je docela slabota, už jsme viděli na jedné motorce dva chlapy a kozu (asi už byla mrtvá) a nebo taky celou 4-člennou rodinu.
Už jste si vybrali dopravní prostředek? Tak vzhůru do víru kol a nohou! Začněte vlevo, tím nic nezkazíte. Zaráží vás to všudypřítomné troubení? Ne, neděláte nic špatně. To není temperamentní italské pobízení k vyklizení prostoru. Jde o slušnost, ba až nutnost, když někoho předjíždíte. Až na výjimky totiž nikdo nemá zrcátka (nebo maximálně jedno). Žádné strachy, jedeme dál. Potřebujete odbočit? Vpravo?! Nečekejte, že přijde chvilka na dávání přednosti protijedoucímu vozidlu (jo vy jste ještě přemýšleli nad tím, jestli jste na hlavní silnici? LOL). Nacpěte se do pravého pruhu a zvolna se vkliňte mezi protijedoucí vozidla. Hezky kousek po kousku. A šup, už jste odbočili.
Zábavné jsou křižovatky se semafory (ano, je tu i pár takových). Nesmíte si ale myslet, že zelená vám zaručí hladký průjezd. S naskočením červené se proud aut z příslušného směru vůbec nezeslabí. Znamená to pouze, že zpoza startovací čáry se proti němu začne cpát proud, který zrovna dostal zelenou, až ho svojí silou přetlačí. Podobný princip funguje i při přecházení na frekventovaných místech. Tam se obvykle síly chodců spojí ještě s motoristy odbočujícími vpravo. Vůbec nejlepší je si v takové situaci vyčíhnout autobus – za tím se báječně přechází :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat