Jeff
Při našem příchodu v restauraci Jeff nebyl, ale dorazil vzápětí po nás. Popovídali jsme si u oběda a domluvili se, že za námi večer přijede a zajdeme spolu na večeři. Je to milý chlap jen o málo starší než my a náramně se mu líbí Valerie, protože je blond :-) Jeff není Ind, je z Íránu. Indii prý moc rád nemá a nevyhovuje mu tady ani ostré jídlo, ale nevypadá to, že by se v nejbližší době chystal zpátky domů. Maximálně na návštěvu. To mu pak prý maminka uvaří kuře úplně bez chili.
V Miyapuru jsme měli rande s Varou, který nám slíbil, že nás vezme nakupovat zeleninu. Každou neděli mezi 4. a 6. totiž přijíždí „zeleninový náklaďák“, tam je prý nejlepší a nejlevnější. Varu potkáváme už u samošky. Vesele nám oznamuje, že už nám nakoupil brambory, mrkev a zelí. (Áááááá! Dyť jsme mu říkali, že si nakoupíme sami! Kromě toho nám mrkev a brambory nosí obden, takže to ani nestíháme jíst!) Opět se mu pokoušíme vysvětlit, že je bezva, jak nám pomáhá, ale že pro nás opravdu nemusí nakupovat. (Takže o dva dny později nám večer poslal přes watchmena svíčku, protože byl zase blackout, tak ať si máme čím posvítit. Ujel, ještě než jsme mu stihli říct ahoj.)
Po nákupech jsme zašli na návštěvu k němu domů. Opravdu si nežije nijak luxusně, ale na podlaze obýváku/předsíně má jeho starší syn počítač. Právě dostudoval IT. Manželce Lakšmi dnes začaly prázdniny, je učitelka. A mladší dvanáctiletý syn nás pozoruje s úsměvem v boubelaté tváři.
Branka a předzahrádka Varova domku
Fotka s Varou, Lakšmi a jejich mladším synem v obýváko-předsíni (kromě toho pak už mají jen kuchyni, koupelnu a jednu ložnici)
Na chvilku jsme vyšli ven do miniaturní zahrádky pod palmy a mangové stromy. Vara nám vysvětluje, že jeden strom plodí „raw mango“, které nikdy není sladké a musí se vařit a druhý to sladké. Vedle je chlebovník s neuvěřitelně obrovskými plody. A tady tahle bylinka a ona bylinka. Je tu moc příjemně, pofukuje větřík. Zalitujeme, že taky nemáme zahrádku.
Chlebovník
Ještě než se omluvíme, že už opravdu musíme jít, protože máme sraz s Jeffem, začne Vara lovit v horní poličce a že nám něco ukáže. Nestačili jsme se divit. Z igelitky, zabalené v plátně, vytáhnul dva podlouhlé balíčky. Když je rozmotal, vykoukly na nás staré hnědé palmové listy popsané drobným písmem, svázané provázkem. „To jsou svaté knihy – mantry v sanskrtu.“ Vysvětlil hrdě Vara. „Dostal jsem je po dlouhém snažení od svého bývalého gurua. Jsou 300 let staré. Vláda chtěla všechny tyhle staré knihy shromáždit, ale já jim je nedal, i když za to nabízeli nějaké peníze.“
Věřili byste tomu? Kolik lidí u nás má na půdě 300 let staré rukopisy?
Palmová kniha s mantrami v sanskrtu
Než jsme vyrazili na večeři s Jeffem, stihla si Valerie ještě zahrát s dětmi pouliční verzi kriketu
Žádné komentáře:
Okomentovat