Druhý den byl pátek a to je Taj Mahal zavřený. Proto si tuhle „třešinku“ necháváme na zítřek a vyrážíme do polopouštního městečka asi 40 km od Agry. Vstáváme už v 6, protože kolem poledne bude příšerné vedro, tak toho chceme stihnout co nejvíc ráno.
V 7:00 nám na autobusovém nádraží ukázali příslušný autobus a řekli, že odjíždí za hodinu – v 8. Stejnou informaci nám nezávisle na sobě podali dva různí lidé, tak jsme se vydali hledat snídani. Nemohli jsme nic najít, proto jsme jen obešli blok a rozhodli se, že si prostě sedneme do toho autobusu a sníme pečivo, co jsme měli ještě z Hyderabádu. Na to, že měl autobus odjíždět za 45 minut, byl podezřele plný.
Přisedáme si k jediné bílé v autobuse a dáváme se do řeči. Zase Francouzka! Peťa si ještě vyběhl odskočit a – autobus mu málem ujel! V 7:15 odjíždíme z autobusáku. Ještěže jsme se rozhodli posnídat v autobuse.
Mešita a pevnost na kopci ve Fathepur Sikri jsou impozantní budovy z červeného pískovce. Jsou asi o 100 let starší než Taj Mahal. Vládce Akbar je vybudoval a posléze opustil, když se vytratila voda. Městečko pod pevností ale dnes kypí životem a o nejrůznější naháněče turistů není nouze. Jeden obzvlášť neodbytný mi nabízel náramek na nohu za 100 Rs. Ne? Tak dva za 100 Rs. Dobře, 5 za 100 Rs. Když se dostal až na 10 za 100 Rs a ušel s námi asi půl kilometru, tak jsem mu navrhla, že jeden za 10 Rs si vezmu. Kupodivu souhlasil a tak jsem získala nejen náramek za pětikorunu, ale taky klid :-) Jen pro úplnost: do mešity se vstup neplatí, do pevnosti to cizince stojí 260 Rs (místní 20 Rs).
Výhled hned po příjezdu autobusu
Uvnitř svatyně... konečně něco, kde jsem plně využila funkci HDR na své zrcadlovce :-)
Oltář (nebo jak to nazvat), kam se dávají dary - látky a květiny. Látky pak dostanou chudé ženy. A vy si pak za odměnu smíte navázat nitku třemi uzlíky na "okno" z kamenné krajky za oltářem a za každý uzlík si něco přát.
Před pevností
...a tady už uvnitř pevnosti.
Kolem poledne jsme byli s prohlídkou hotovi a šli jsme se ještě porozhlédnout po městečku. Odevšad nás pozorovaly zvědavé oči dětí i dospělých. Jen kozy si nás nevšímaly a dál šplhaly po neuvěřitelných místech. Výlet jsme zakončili výbornou koftou v restauraci u autobusáku a vrátili se do Agry odpočinout si v hotelu. Hodinová siesta utekla jako voda, ale my ještě chtěli stihnout „Baby Taj“ za řekou. S nezanedbatelným vypětím jsme opustili chládek pokoje a vydali se za další perlou Agry.
Kam ty kozy nevlezou?
Pronásledovány dětským prodejcem
Kofta. První a zatím nejlepší, jakou jsme měli. Je to bramborová rulička plněná paneerem, kešu oříšky, zeleninou... jsou různé varianty.
Zase nás zkásli asi 10x víc než místní a ještě nás pak osočili, že máme videokameru. (Asi se jim nezdála moje zrcadlovka.) Docela nám zkazili náladu, až jsme začali uvažovat, že snad ani zítra do Taj Mahalu nepůjdem. Opravdu nám to za těch 750 Rs stojí?
Doba návštěvy se vydařila. V klonícím se večerním slunci se fotilo výborně. I teplota byla vlídnější.
Jestli nám to za to stálo, si doteď nejsme jistí. Taj je krásný, to je pravda. Park kolem je taky krásný, fotky jsou krásné a i ten „guide“, který nás pak nahnal do obchůdků, kde má provizi, byl vlastně fajn. Ale ta cena za vstup oproti Indům je sprostá a nejhorší je, že tím to nekončilo. Ale popořádku.
Na Taj jsme vyrazili druhý den asi v 6:30. Zaplatíme nechutné vstupné a vyfasujeme protekčního půl litru vody a návleky na boty, abychom si je nemuseli do vnitřních prostor zouvat jako ostatní (to se teda nepředali). Přesouváme se k obligátní bezpečnostní kontrole a tam nám chtěli vyhodit náš ministativ. Ani při nejbujnější fantazii se ten patnácticentimetrový plastový tripůdek s minizávitem nedá považovat za bezpečnostní hrozbu. Ale předpis je předpis.
V tu chvíli už nás za „svoje lidi“ považoval jeden místní guide, a když Peťa tripod odmítl vyhodit, tak ho ochotně vzal k oficiálním skříňkám (za 20 Rs úložného). Celou cestu ho prý uklidňoval, ať to nechá plavat a užívá si Indii. Já mezitím stihla zjistit, že v našem zlodějském vstupném není zahrnutý ani audioguide. A pokud bychom ho opravdu chtěli a z nějakého důvodu bychom ho radši v angličtině, než v hindi, tak si opět smíme zaplatit asi 2x nebo 3x víc. Řeknu vám, kdybych z celé Indie šla jen na Taj Mahal, tak tu zemi asi nenávidím. Nic tak nefér, jako na Taji a na ostatních památkách, jsem tu ještě nezažila.
Trpkou pachuť z toho, že nás nepokrytě odírají a pak jim ani nepřijde, že by se mohli aspoň POKUSIT nám to vynahradit trošku lepší službou (kolik můžou být náklady na audioguide?) ve mně Taj Mahal nepřebil. Nelituju, že jsme tam šli, ale ideální zážitek to rozhodně nebyl. Obzvlášť když si pomyslím, že určitě dobrá pětina Indů, kteří platí za vstup 20 Rs, je na tom ekonomicky stejně nebo výrazně lépe, než já, další pětina je na tom mírně hůř a ti, co jsou na tom opravdu výrazně hůř než já, na Taj Mahal chodit nebudou.
A teď mi řekněte: Opravdu si myslíte, že je morální povinností „bohatých“ Evropanů pomáhat „chudé“ Indii? V Indii je bohatých Indů víc než dost. Ať se sami začnou víc starat a zajímat o to, jaká vlastně ta jejich země je. Když narozdíl od všech kolegů v kanceláři jezdím v Hyderabádu MHD, protože si nemůžu dovolit utrácet pokaždé za rikšu a pak mě jejich vláda zkásne o 500 Rs na „dani“ na Taj Mahalu za to, že jsem bohatý turista, tak mi to lehce mění perspektivu. (A myslím, že by se to dalo aplikovat na mnohem víc rozvojových zemí.)
Na závěr dodávám ty fotky, ať si spravíme náladu :-)
Jo, říkala jsem si, že bude stylové, když si vezmu sárí :-) Motala jsem si to sama!
Nojo, celá Indie je tak trošku na hlavu...
...nevěřili byste, kde všude člověk musí vlézt pro dobrou fotku.
Ty krásné květiny a ornamenty nejsou namalované - je to vykládané polodrahokamy. 3 kameny září ve slunci (černý onyx, bílý mramor a zelný malachit) a 3 při měsíci (perleť a červený a žlutý nevím co). To je taky důvod, proč se pořádají noční prohlídky Taje při úplňku (a za ty kupodivu Indové platí stejně jako cizinci).
Vnitřek mauzolea. Hrob je v podzemí, tam se nechodí. V přízemí je jen replika náhrobku umístěná nad tím pravým. Oficiálně se tu nesmí fotit, ale nikdo to neřešil, tak jsem si nečinila násilí... aspoň narozdíl od ostatních fotím bez blesku.
Žádné komentáře:
Okomentovat