Taková obyčejná neděle (I.)

Naše plány vyrazit konečně na pevnost Golcondu vzaly za své, když nám Vara řekl, ať tam radši nechodíme, že v té části města byly nějaké studentské protesty. Po chvíli googlení jsme si dali dohromady hrubý náčrt situace: stát Andhra-Pradesh vznikl odtžením od státu Madras. Už v té době bylo jasné, že na jeho území žijí dvě národnosti, nicméně stát byl ušit na míru většinovému lidu Andhry. A od té doby zaznívají hlasy z lidu Telangany, že chtějí vlastní stát. Jak okoukané, že? Každopádně teď vedou studenti protesty, a i když nechtějí vandalismus, ani násilí, tak se holt občas něco v exponovaných oblastech přihodí (obzvláště v době projednávání jakéhosi důležitého dokumentu).

Stromy obsypané červenými, oranžovými nebo žlutýmy květy tu jsou všude. Nejprve kvetou a až pak jim roste listí. Narozdíl od našich jabloní tady ale postupně kvetou už 2 měsíce v kuse (ty žluté už skoro odkvetly)

Usoudili jsme, že po kebuli dostat nechceme a vymysleli si výlet do muzea a planetária, které je kousek od Birla temple, kde jsme se byli podívat minulou neděli. Tehdy se nám planetárium nepodařilo najít. Všichni rikšáci nás tam chtěli odvézt: „Sir, planetarium 50 Rs, sir!“ ...a když jsme se na to netvářili, tak: „Sir, for 10 Rs I first take you to a shop – you don’t have to buy anything!“ ...ale cestu nám neporadil nikdo. (A to to mělo být někde za rohem.)

I tuhle neděli to s planetáriem vypadalo nahnutě. Pomalu jsme nabývali dojmu, že snad ani neexistuje. Jeden člověk nám vždycky poradil směr a pak tři další řekli, že o žádném planetariu nic neví. Při hledání jsme proběhli jedním slumem, ze kterého nás copatá holčička za 2 rupie vyvedla zkratkou zpátky na cestu. Nakonec jsme došli až pod Birla temple, na křižovatku výdělku chtivých rikšáků. Konečně nám někdo poradil správný směr. Od té křižovatky to bylo asi 100 metrů! (Poučení do života: vždycky musíte vědět kam jdete/jedete a jak je to asi daleko, jinak vás rikšáci nehorázně natáhnou.)

V krámcích pod chrámem se prodává vše potřebné pro správnou pooju: tady barevné prášky, kterými lze tečkovat čelo

Kokosy a květiny u žádného chrámu chybět nemohou

Květy jasmínu (i jiných kytiček) se ručně vážou na provázek a pak se prodávají "na metry"

Anglickou verzi promítání jsme bohužel nestihli, tak jsme se šli podívat aspoň na představení v Telugu... no, ta půlhodina byla trochu nuda, ale když je to i se vstupem do muzea za 50 Rs, tak proč se nepodívat. V muzeu měli pěkné technické hračky – nebylo to tam tak načinčané a naleštěné jako v Paříži, ale optické klamy a všelijaká kouzla se zvukem/teplem/gravitací atd. tam měli stejně hezky interaktivně zpracované. Kromě toho jsme si ještě prohlédli kosti dinosaura (vypadaly docela opravdově) a sbírku uměleckých děl – asijské vyřezávané slonoviny (ta mě asi nikdy nepřestane fascinovat), japonských a čínských plastik vyřezávaných z drahých kamenů a evropských porcelánových sošek.

Na závěr jsem neodolala a pod dojmem brzkého odjezdu z Hyderabadu jsem Peťu přemluvila, aby mi koupil pravé perlové náušnice a řetízek... Tedy ono to s tou pravostí asi nebude tak horké – celá soupravička nás v přepočtu vyšla asi na 150 Kč – ale koho to zajímá, když mi tak sluší!