čtvrtek 5. května 2011

Hrdina noci

Z meditačního kroužku jsme se včera vraceli o něco později než obvykle, protože jsme po společné meditaci ještě slavili narozeniny jednoho kamaráda. Tak se stalo, že jsme se po patnácti minutách marného čekání na autobus rozhodli přemístit se na frekventovanější zastávku. Cesta domů se nám začala mírně komplikovat a hlavně protahovat, ale nakonec jsme chytili autobus, který nás přiblížil domů a následně i shared rikšu za relativně rozumnou cenu.

Smíření s tím, že před půlnocí doma nebudeme se kordcáme poslední úsek cesty. A pak zastavíme. Na silnici je snad nejhorší zácpa, jakou jsme tu kdy viděli. A to je skoro půlnoc!!! Rikšák to zkouší objet zadem, jenže pak se stejně musí vrátit na hlavní a to přesně v místě, kde je příčina celého problému. Obyčejná křižovatka.

Žádná havárie, žádná překážka, dokonce ani kráva uprostřed silnice. Jednoduše se křižovatkou pokoušeli (jako obvykle) projet všichni najednou a totálně ji zacpali. Auta uprostřed nemohla ani tam ani zpátky. Situace vypadala dost beznadějně.

A pak se uprostřed toho chaosu objevil člověk s píšťalkou. Mával sem a mával tam a ten dopravní zašmodrchanec se jako zázrakem začal uvolňovat. Když se i nám povedlo kolem něj projet na druhou stranu křižovatky, všimla jsem si, že v jedné ruce drží krabičku s lístky na autobus. To je přece autobusový průvodčí! Pocítila jsem k tomu člověku obrovskou vděčnost. Nevím, jak dlouhou dobu nakonec strávil řízením té křižovatky, ani jak se pak dostával domů. Je mi ale jasné, že takhle si závěr své pracovní doby určitě nepředstavoval.


Podle podobné krabičky s lístky jsem poznala, že to není policista (zdroj: www.worldofstock.com)

Faktem zůstává, že bez něj by se ta křižovatka nerozjela. A tak jsem si znova připomněla, že hrdinové nejsou potřeba jen k zachraňování lidí z hořících domů a topících se dětí. Každý den potřebujeme lidi, kteří si místo: „někdo by měl něco udělat“ řeknou: „jdu s tím něco udělat“. Mohou to být i drobnosti, které vás moc nestojí, ale je potřeba mít odvahu to udělat a obvykle vás za to nikdo neocení, jenže taky to nikdo jiný nechce udělat. Kolik je mezi námi hrdinů?

Žádné komentáře:

Okomentovat