Dostat se do vlaku do Agry nebylo vůbec banální záležitostí. Vlaky v Indii jsou totiž tak měsíc dopředu vyprodané. To ovšem neznamená, že nemáte šanci. Můžete si koupit tzv. waitlisted ticket. Tím se zařadíte do fronty a vždycky, když někdo stornuje svou rezervaci, posune se celý pořadník čekatelů. Když máte štěstí, tak se časem z vašeho „waitlisted ticket“ stane „confirmed ticket“.
Největší posun obvykle nastává během posledních 48 hodin před odjezdem vlaku, protože pokud stornujete lístek alespoň jeden den předem, tak platíte jen něco mezi 40 – 80 Rs podle toho, jakou jste měli koupenou třídu. K dalšímu posunu dochází po vypsání „charts“ tedy definitivního rozvrhu toho, kdo bude kde sedět. Tehdy se totiž navíc uvolňují neprodané kvóty (Indické železnice mají kvóty pro ženy, turisty, vládní zaměstnance, atd. atd.) a občas je dokonce přidaný nějaký ten vagón navíc – to když jsou waitlisty opravdu dlouhé.
My jsme byli ještě 24 hodin před odjezdem v pořadníku na 10. a 11. pozici (z původní 15. a 16.). Řešili jsme dilema, zda vyčkat, jestli „přecejen“ a nebo si koupit lístek z kvóty pro zahraniční turisty. Jenže zrovna v tom vlaku, kterým jsme chtěli jet, žádné kvóty pro turisty nebyly. Museli bychom jet jiným, který jel už v 6:25 ráno a do Agry přijížděl v 5:25. Rozhodli jsme se počkat do vypsání finálního rozvrhu míst (ten má být připraven cca večer předem nebo nejpozději 4 hodiny před odjezdem vlaku – nám vlak odjížděl v 10 ráno, na cestu na nádraží jsme potřebovali tak 2 hodiny).
Celý večer netrpělivě kontrolujeme stránky Indických železnic, ale finální „charty“ nikde. Rezignovaně jdeme spát s tím, že v 6 ráno už to tam bude a to si ještě stihneme taxíka zavolat. Jenže už je 7 ráno a charty nic. Navíc jsem si přečetla, že po vypsání chartů už se informace na internetu neaktualizují, takže se svojí aktuální pozici stejně nedozvíme. Začali jsme zuřivě telefonovat. To taky nebylo jednoduché. Kontakt na železnice se totiž prakticky nedá najít. Už ani nevím, kde jsme ho vygooglili. A paní povídá: zavolejte si po 8. To už kapku přestáváme stíhat.
Výsledek byl ten, že taxík přijel a rezervaci nám nepotvrdili. Museli jsme do města pro lístek na turistickou kvótu. Rezervační úřad v blízkém Kukatpaly byl z neznámého důvodu zavřený (normálně funguje i v neděli), tak jsme jeli hodinu autobusem do Secunderabádu. Dojdeme na nádraží a tam nám oznámili, že tam rezervace nedělají, to musíme ven, doprava, k autobusáku a pak zase doprava – asi 500 metrů.
Po dvou omylech jsme se dopachtili k honosné budově s nějakými 40 přepážkami. Turistickou kvótu? To musíte k přepážce 34. Čekáme ve frontě (malá, ale nehýbe se). Vy nemáte potvrzeno, že je ta kvóta ještě dostupná? To musíte na informace, si to ověřit. Probojovávám se indickou „frontou“ k enquiry okénku a získávám kýžené potvrzení spolu s informací, že musím na přepážku 36. Tak jo. Už jsme na řadě a odevzdáváme poctivě předvyplněný (dokonce správně) formulář. Turistickou kvótu? To ale ještě musíte k okénku 38 vyplnit jeden dokument. (Už nás to ani nepřekvapilo.)
U okénka 38 vyfasujeme lejstro, kde po nás chtějí jména, čísla pasu, datum příjezdu do Indie, dobu pobytu v Indii, adresu v Indii.... Vyplnili jsme to tak napůl, naštěstí jim to stačilo, ale vyžádali si kopie pasů a víz – jo, jasně, chtějí si ověřit ta čísla, pomysleli jsme si. Ale to už ouřada vytahuje sešívačku a připíná kopie k lejstrům. Oni si to chtějí nechat?! Útěchou nám bylo, že výměnou za kopie a cca 3200 Rs jsme získali kýžené jízdenky. Zítra v 6:25 odjezd!
Na závěr dodám, že 23 hodinová cesta se nakonec smrskla na 22h 40 minut a byla v zásadě velmi příjemná. V klimatizované třídě AC 2 je k dispozici zásuvka, takže když jsme zrovna nespali nebo si nepovídali se sympatickými spolucestujícími, tak nám nic nebránilo hrát si s počítačem. WC bylo téměř luxusní. Mohli jsme si vybrat z tureckého a evropského, obojí měli čisté a na evropském dokonce pěkný toaletní papír! Nelze než doporučit :-)
Sladke sny :-)
Kupe jsou jen v prvni tride, my jeli AC (air conditioned) 2 - to znamena, ze jsou nad sebou vzdy jen 2 lehatka. 2x 2 jsou naproti sobe v mistech, kde je u nas kupe a dalsi dve jsou kolmo pres ulicku
Obrazek ze "sedaci" verze vlaku - opet "luxusni" AC varianta (ne, nejsme takovi masnaci, uz jsme jeli i second sitting i sleeper class - i ty jsou celkem v pohode, ale bez AC a obzvlast second sitting byva velmi narvany)
Žádné komentáře:
Okomentovat