Příjezd do Lucknow

(english version)

Hyderabád jsme opouštěli s tím, že nicnedělání manažerské stáže vyměníme za společensky prospěšnou práci stáže vzdělávací. Doufali jsme, že tentokrát budeme mít co dělat a při troše štěstí se o nás bude místní jednotka AIESECu lépe starat.

Hned příjezd vypadal velmi nadějně. Čekali na nás dva AIESEkáři (chudáci čekali dost dlouho, neb vlak na 5-ti hodinové cestě nabral 2 hodiny zpoždění) a ochotně nám pomohli se zavazadly do auta, aby nás dovezli do bytu stážistů.

Standard ubytování nás příjemně překvapil. Internet nebyl, ale vyfasovali jsme útulný pokojíček s pohodlnou dvoupostelí, balkónkem a „soukromou“ koupelnou. Dokonce tu máme AC. Sice to tu nezvládá vychladit tak pěkně jako ta v Hyderabádu, ale i tak jsme za ni vděční. Je tu ještě jeden pokoj, tam teď bydlí Kanaďanka ze Srí Lanky Kasturi a Rus Antonio, koupelna, kuchyně a prostorný obývák.

Kuchyně s pracovním nepořádkem

Obývák - už včetně "postele" Tunisana Annase (vlevo)

Náš pokojíček se surfujícím Peťou

Super byteček, že? Má to jen jeden háček. Chtějí nás tu ubytovat celkem 7. V jednom pokoji zůstanu já s Peťou, ve druhém budou tři slečny a 2 kluci budou v obýváku. Když jsme si začali stěžovat, tak vůbec nechápali, co se nám nelíbí. Tedy, my bychom teoreticky mohli být zticha, náš komfort zůstane prakticky nedotčen, ale já jaksi nedovedu zavřít oči nad tím, že dva lidi budou muset 3 týdny bydlet v průchozím obýváku.

Postupně k nám začaly vyplouvat informace typu: že v jednom pokoji mohou standardně bydlet 3 lidé (implikace = vy byste se měli cítit provinile, že jste v pokoji jen dva), že za byt platí spoustu peněz, víc než kolik za nás dostávají zaplaceno a že na nás tedy tratí (to je mi velmi líto, ale jaksi to není můj problém) a vrc.holvše.hobyl, kdy.žjsmesedo.zvěděli, žeješ.těden předpří.jezdemprvní.chstážistů žád.nýbyt zajiš.těnýneměli. Jejic.húmysle.mbylo nechatná.sbydlet u jedno.hozaisekářů v příz.emnímpoko.jioplývajícímhmyzem. Shodou náhod toj.easijedi.nýschop.nýčlověk v celém místn.ímaieseku, zželelos.emunás a přesněj.akého svéhost.rýčkazajistil bytvsous.edství. Takževlas.tněmůže.me býtrá.di, ževů.bec nějakýby.tje. (Omlouv.ámseza chybějícím.ezeryapřebý.vajícíte.čky, alen.echci, abysito.hle míst.níin.dovéčetli pom.ocípřeklad.ače, tuhlein.formacito.tižofi.ciálněnemáme.)

Druhý den po našem příjezdu nás zavítal navštívit náš současný šéf Mr. Blesson Abraham, dobře situovaný třicátník s americkou jiskrou v oku a přízvukem v angličtině. Ve svém charismatickém projevu nám vysvětlil, že se považuje za vizionáře a praktické detaily ponechává na ostatních. My se stali součástí jeho vize o skvěle kvalifikovaných učitelích jazyků, kteří přijedou pracovat (téměř) zadarmo, aby indickým dětem dopřáli zábavnou výuku angličtiny, francouzštiny, atp. Slíbené podkladové materiály k výuce jsou očividně součástí oněch detailů, které přenechává na ostatních. Když jsme drze požádali alespoň o prázdné papíry, odkázal nás na AIESEC.

Ke konci dne nám bylo jasné, že jsme ještě pořád v Indii :-)

Budiž nám útěchou, že narozdíl od Hyderabádu s námi místní AIESECáři ochotně komunikují, jsou přátelští a Mudit (soused) nám dost často i reálně pomůže. Možná je to i tím, že v celém Lucknow momentálně mají přesně 7 internů.