Zítra je naše poslední neděle v Lucknow a my přemýšlíme, co s ní. Stihnout ještě pár památek? Které? A chce se nám vůbec? Plouhat se ve vedru po prašném městě a vstávat v půl šesté, aby to vedro nebylo nesnesitelné? NE. Daleko lákavěji se jeví alternativa spánku do růžova a odpoledního válení v aquaparku za 350 Rs. Rozhodování nám ještě zkomplikovali sousedi s pozvánkou na zásnuby, ale ty byly ráno přesunuty na jindy, takže nám nic nebránilo těšit se na celodenní leháro.
Nemuseli jsme řešit ani oběd, protože kvůli změně plánů jsme právě od sousedů dostali výslužku. Nádhera. Ve 13:00 v spokojeně vyrážíme vstříc vodním radovánkám. Bohužel nás od aquaparku dělí nějakých 14 kilometrů. Značnou část překonáváme sdílenou rikšou za krásných 7 Rs na osobu, ale za poslední asi pětikiometrový úsek po nás ti vyděrači chtějí 70 Rs.
Jak se motáme kolem rikš, všimne si nás asi třicetiletý Ind. A prý jestli jedeme do aquaparku, tak nás může svézt. Vděčně se soukáme do auta a začínáme rozhovor na téma nenasytných rikšáků. Asi v půli cesky Kalhan prohlásí, že by se k nám vlastně na ten aquapark mohl přidat. A pak že nás může svézt domů. To nám ten výlet krásně začíná!
Jenže jak už to tak v Indii bývá, nic není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. První překvapení nás čeká u „poukázkovny“. (Ono totiž nejde jen tak přijít a koupit si vstupenku. Napřed se musíte probojovat k chlapíkovi, který vám vydá objednávkový lísteček na vámi zvolený typ vstupného v příslušném množství. Pak teprve postoupíte do vlastní fronty na vstupenky.) Vstupné sice je 350 Rs, ale povinně si musíme koupit balíček za 450 Rs, který obsahuje půjčovné „swimming costume“, poukaz na jídlo, 200 ml pití a jednu skříňku na dvě osoby. Námitky, že máme vlastní plavky a jídlo nechceme, nikoho nezajímaly.
Překvapení číslo dvě se koná při převlékání. Rozbalíme nafasované „swimming costumes“ (už nám pomalu došlo, že bikiny v tomto areálu nebudou nejlepší volba) a proděláme menší záchvat ošklivosti. Vypadne na nás plandavé nylonové tričko (s barvou už jsme se smířily cestou) a dlouhé černé nylonové legíny. Obojí mírně zatuchné. Ééééé. Tak tohle si na sebe nevezmu!!! Ochotné ke kompromisu oblékly jsme si přes bikiny alespoň to tričko a vyrazily ven. Kalhan se zhrozil a začal nás prosit, ať si ty legíny oblečeme. Dokonce dotáhl sekuriťáka, aby nás požádal i on. Musely jsme kapitulovat. Pozitivní stránkou bylo, že jsme se klidně mohly válet v trávě i bez ručníku.
Vlastní fotky jsme nezvládli, ale tohle je pěkná ukázka toho, jak ty swimming costumes zhruba vypadají. Není ovšem výjimkou, že se ve vodě cachtají dámy plně oblečené v pandžábí včetně šátku přes ramena.
Překvapení číslo tři přišlo zrovna ve chvíli, kdy jsme si chtěli začít užívat ty super skluzavky a tobogány, abychom zapomněli na způsobená příkoří. Jenže jsou zavřené. PROČ?! Zrovna je zapnutá úžasná atrakce „příboj“ a tak jsou všichni návštěvníci aquaparku z nedostatku jiných příležitostí natěsnání v bazénku cca 15x20 metrů, kde se na půlhodinku denně mírně zvlní hladina v chabé imitaci mořských vln. OMG!
Naštěstí jde opravdu jen o dočasnou odstávku, a když se „moře“ uklidní, skluzavky se postupně opět rozjedou. Nadšeně mířím na „Cyklon“ – tobogán zakončený trychtýřem. Kalhan má hrůzu v očích a jde radši na obyčejnou skluzavku. Nejspíš není jediný, neb přestože je neděle a lidí plno, na tobogánech a skluzavkách nejsou skoro žádné fronty. Svezeme se „Černou dírou“, na nafukovacím člunu prosvištíme červeným tobogánem (to byla fakt jízda), dáme ještě jednou „Cyklon“... Na příšerný nylonový úbor už zapomínám a pobíhám s Peťou po skluzavkách. Ještě se vyfotit v těch nemožných plavkách! Jdeme najít Gošu, aby nám půjčila foťák (náš je na zásnubách u sousedů)...
...a nacházíme překvapení číslo čtyři. Goša sedí u bazénu na židli, oči jak angorák, strnule rovná záda. Nějaký blboun jel na skluzavce těsně za ní a při dopadu ji kopnul mezi lopatky. Vyrazil jí dech a teď ji hrozně bolí záda. Nedá se nic dělat, jedeme k doktorovi. První pomoc v bazénu byla naprosto k ničemu, akorát zdržovali, pořád nás někam tahali do kanceláře, ale reálně nebyli schopní ničeho. Kalhan byl naše štěstí v neštěstí, zavezl nás k doktoru na rentgen. Na rentgenu nic nenašli, Goša dostala injekci proti bolesti, prášky a mastičku cca za 400 Rs all inclusive. Prostě odpočinková neděle :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat