Už? ...ještě ne. A uuuž?

Takhle lákavě na nás manga koukají na každém kroku (zdroj: in.ygoy.com)

Hned druhý týden po našem příjezdu do Indie (tj. v polovině března) jsme se sešli s Hankou - kolegyní Češkou-stážistkou. Mimo jiné nás natěšeně informovala, že příští měsíc začne mango season a to že se pomějeme. Lahodnost manga si ještě dobře vybavuji ze svého pobytu v Lisabonu, takže se k ní v radostném očekávání přidávám.

A je tu duben. Kde jsou ta manga? Indové nás uklidňují: „Počkejte, příští týden, to už to začne!“ Trpělivě vyčkáváme a skutečně, další týden se po ulicích začínají objevovat stánky s bledě žlutými plody. Hladově se na ně vrhneme. „Co to kupujete?“ Málem nám vynadal soused Vara – to jsou uměle dozrávaná manga, není to dobré, je to drahé a bude vám z toho akorát tak špatně. Počkejte, ještě tak týden, to začnou opravdu dozrávat a já vám přivezu z venkova vlastní.

Půlka dubna, manga pořád stojí 50 Rs za kilo a jsou to ta uměle urychlená. Tak kdy už bude ta sezóna?! „Příští týden, už to bude, žádné strachy.“ Jenže začíná květen, a situace je pořád stejná. Začínáme přemýšlet nad tím, jestli třeba tu mangovou sezónu nemá přinést Godot.

Konec května. Myšlenky na mango ustupují přípravám k odjezdu na novou stáž do Lucknow. A zrovna tehdy dostáváme první „přírodní“ manga od Vary. Tak vidíte, sezóna už začíná! A jak to bude v Lucknow? No, to je na severu, tam to přijde později. Ach jo. A skutečně. Přijedeme do Lucknow a zažíváme deja vu. Teď jsou ta manga drahá, ale nebojte, za týden...

Začátkem června nás už ovšem sezóna nezajímala a kupovali jsme manga i za těch 50 Rs za kilo. Dobrá zpráva byla, že se jednalo o přirozeně zralá manga dovezená z Hyderabádu (:-D). A tak jsme se těmi „příštími týdny“ prokousali až do poloviny června k ceně 40 Rs za kilo. Píďili jsme se po tom, kdyže budou manga stát těch slibovaných 20 Rs za kilo a hádejte, co jsme zjistili? Letos je slabší rok, jeden rok je vždycky nadúroda a ten druhý je jich méně. Aspoň že už nás nikdo nenutí čekat do příštího týdne.

Mimochodem Indie je zemí původu manga a Lucknow je prý pro svá manga proslavené. Trochu stínu na tuto slávu vrhá fakt, že oproti ostatním světovým pěstitelům mang je na tom Indie s výnosy z hektaru dost mizerně (oproti nejlepší Brazílii je má asi poloviční). Existují stovky variant - my jsme zatím okusili 3 a opravdu každá chutná jinak, i když všechny jsou slaďoučké. Rodina jednoho AIESEKáře vlastní mangový sad (ano, kdo byste to nevěděl, manga rostou na stromech), kde údajně pěstují 99 odrůd mang. Má nám přinést ochutnat, tak uvidíme :-)

Jen tak pro ilustraci několik z těch stovek variant :-) (zdroj: api.ning.com)