Z Hyderabadu jsme prchli z důvodu totální nudy a nulové pracovní zkušenosti. Už nás nezajímaly peníze a tak jsme přijali učitelskou stáž v Lucknow, kde jsme měli učit a pak šířit osvětu o hygieně po vesnicích. Záhy po příjezdu jsme se přesvědčili, že naše očekávání (a sliby AIESEKářů) byly opět někde jinde, než realita. Nebyla to ale žádná velká tragédie a po 2 měsících v Indii už nás drobnosti typu: internet není, materiály pro výuku nejsou, přípravný týden nebude... nemohly příliš rozhodit.
Vrhli jsme se do výuky a celkem nás to i bavilo, když se k nám dostala informace, že člověk, pro kterého pracujeme (Mr. Blesson) neplní svoje závazky vůči AIESECu. Začali jsme mírně pochybovat, jestli za svoji práci vůbec dostaneme zaplaceno a tak jsme si prosadili, že chceme část peněz v polovině projektu - po skončení výuky, před začátkem vesnic.
Příjemně nás překvapilo, když nám opravdu před naším odjezdem do Varanasí vyplatili každému 2000 Rs a spokojeně jsme odjeli na výlet. Měli jsme 4 dny volno před začátkem vesnické části projektu. Po návratu se chystáme do práce, ale ještě v předvečer "vesnic" nám nikdo neřekl, kdy a kde máme být. V 11 sms: "projekt se odkládá, začnete až v pondělí". To už museli AIESEKáři vědět to, co my se postupně dozvěděli napůl šuškandou: Blessonův projekt je zrušený, pro jeho neschopnost zajistit slibovaný průběh. Budeme se účastnit na jiném rozvojovém projektu, v rámci kterého budeme děti ze slumů učit ručním pracem (projekt "Footprint").
Ovšem aby toho nebylo málo, začal Peťovi nadbíhat AIESEKář Ali, jestli by nechtěl pracovat na management stáži v nějaké škole. Peťa na to, že jedině kdyby vzali i mě a oni že jo. A jestli můžeme zůstat měsíc. My že ne, 1. července odjíždíme do hor. Prý nevadí, i 14 dní bude dobrých. A že budeme mít jídlo zadarmo a ještě nám něco zaplatí. A snad i modré z nebe by nám snesli, jen kdybychom kývli. Prostě potřebujeme interny HNED!
Vzhledem k tomu, že jsme stejně neměli moc co dělat, tak jsme souhlasili se schůzkou s novým potenciálním šéfem. Ten si ale na nás (interny, které akutně potřeboval) nebyl schopný najít čas a tak jsme se s ním sešli až 21. 6. Zažíváme Hyderabadske deja vu: "Co bude naší pracovní náplní?" "No, nějaká propagace školy... co vás napadne... co vás bude bavit..." Když jsme Alímu na férovku řekli, že je nám jasné, že tu nebudeme dělat vůbec nic a to že už nás víc zajímají ty slumy, tak nám domluvil dva dny volna, abychom se do slumů mohli podívat.
Co jsme mu na to mohli říct? Kývli jsme na pohodlné nicnedělání - koneckonců přijdeme tam přesně 7x a pak tradá do Himalájí. Alího jsme tím udělali nevýslovně šťastným, jelikož pan Abishek - spokojen s Alího schopností zajistit interny - si u AIESECu rovnou objednal dalších 10 stážistů. No potěš. Zajímalo by mě, na jak dlouho sem ti chudáci přijedou :-)
Kromě mangovníků jim na školní zahradě roste taky tohle :-D (Tuhle fotku jsem sice nefotila, ale vypadá to tu dost podobně - tam, kde by u nás rostly kopřivy mají oni ganju) (zdroj: northcoasttimesja.com)
Žádné komentáře:
Okomentovat