Po necelých 3 týdnech a cca 4 hodinách cesty nás zase praštila do nosu Indie. Vedro, hluk, prach - jak rychle jsme si zvykli na chládek a klid Dharamkotu! Z McLeodu jsme vyrazili v 10:00 a po 3,5 hodinách cesty ve 14:45 vystupujeme v Pathankotu na nádraží. Nesedí vám součty? Nám taky neseděly. Ale místní se dušovali, že cesta autobusu trvá 3,5 hodiny. Basta.
I přesto nám zbývá dobrá hodina na to, abychom někde před odjezdem vlau sehnali oběd. Špeluňky kolem nádraží vypadají dost odpudivě a já přemýšlím nad tím, jak moc jsme se nechali rozmazlit útulnými podniky pro turisty v McLeodu. No co, hlad je hlad a už jsme jedli v podobných. Aspoň že to je levné... ale taky to vůbec není dobré. Chuť jsme si spravili banány, které nám vrchní v restauraci ochotně nechal koupit. Narozdíl od nás nebylo pro místního pingla problém dostat tucet banánů za 30 Rs. Po Peťovi chtěli 50 Rs. Nic se nezměnilo.
Ve vlaku jsme měli výbornou příležitost doplnit si vzdělání o Sikhcích. Jedeme totiž do Amritsaru, kde je hlavní atrakcí proslulý Sikhský Golden temple. Nebylo tedy náhodou, že jsme ve vlaku Sikhy přímo obklopeni, ač jinak tvoří jen nějaká 2 % indické populace. Jejich náboženství se oddělilo od Hinduismu a bylo založeno skupinou 10 guruů za účelem ochrany náboženské svobody, když se vládnoucí Mughalové snažili obyvatelstvo konvertovat k Islámu. Sikha-muže nejlépe poznáte podle pokrývky havy. Ti starší nosí turbany, nejmladší mají vpředu na hlavě jakousi bambuli z vlasů zakrytou kusem látky (obvykle černé) a ti "nácti" letí mají onu bambuli ještě překrytou takovou odlehčenou verzí turbanu. Jinak správný Sikh musí vždy mít 5 "K" (tedy K v pandžabi, v češtině to bude pestřejší):
I přesto nám zbývá dobrá hodina na to, abychom někde před odjezdem vlau sehnali oběd. Špeluňky kolem nádraží vypadají dost odpudivě a já přemýšlím nad tím, jak moc jsme se nechali rozmazlit útulnými podniky pro turisty v McLeodu. No co, hlad je hlad a už jsme jedli v podobných. Aspoň že to je levné... ale taky to vůbec není dobré. Chuť jsme si spravili banány, které nám vrchní v restauraci ochotně nechal koupit. Narozdíl od nás nebylo pro místního pingla problém dostat tucet banánů za 30 Rs. Po Peťovi chtěli 50 Rs. Nic se nezměnilo.
Ve vlaku jsme měli výbornou příležitost doplnit si vzdělání o Sikhcích. Jedeme totiž do Amritsaru, kde je hlavní atrakcí proslulý Sikhský Golden temple. Nebylo tedy náhodou, že jsme ve vlaku Sikhy přímo obklopeni, ač jinak tvoří jen nějaká 2 % indické populace. Jejich náboženství se oddělilo od Hinduismu a bylo založeno skupinou 10 guruů za účelem ochrany náboženské svobody, když se vládnoucí Mughalové snažili obyvatelstvo konvertovat k Islámu. Sikha-muže nejlépe poznáte podle pokrývky havy. Ti starší nosí turbany, nejmladší mají vpředu na hlavě jakousi bambuli z vlasů zakrytou kusem látky (obvykle černé) a ti "nácti" letí mají onu bambuli ještě překrytou takovou odlehčenou verzí turbanu. Jinak správný Sikh musí vždy mít 5 "K" (tedy K v pandžabi, v češtině to bude pestřejší):
- meč - pořád u sebe, dnes už si ale vystačí se symbolickou zdobnou dýkou
- vlasy - nikdy si je nestříhají a také nosí plnovous
- náramek - jednoduchý stříbrný kroužek na zápěstí
- hřeben - aby si měli čím ty pačesy učesat, že (spolu s mečem/dýkou jej obvykle nosí u pasu i ženy)
- dlouhé spodní prádlo - Limonádový Joe by o jeho důležitosti mohl vyprávět :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat