Odpočinek v Rišikeši (20. - 22. srpna)

Cesta dolů z Josimathu přes sesuvy a díry v silnici nám dala mírně za vyučenou. Dospěli jsme k závěru, že už nebudeme tolik pokoušet přízeň indických bohů a dalších výletů na treky do Himalájí se raději vzdáme. Tak jsme s těžkým srdcem upustili od pouti k pramenům Gangy, kterou jsem nadšeně plánovala ještě před odletem. Ještěže už jsme měli tu buddhistickou průpravu a věděli jsme, že nemáme na ničem lpět.

Jenže tímhle rozhodnutím nám vznikl více než týden času předtím, než se vydáme z Delhi do Jaipuru. Což je příliš mnoho času na to, abychom ho strávili lenošením v Rišikeši (tedy ne že by se tu lenošilo špatně – pohodlný pokoj, dobrá strava, o něco menší vedro než jinde v Indii), ale příliš málo na nějaký větší výlet na východ Indie, kde jsme ještě nebyli. Po večerech jsme tedy googlili a listovali půjčenými průvodci, ale přes den jsme si nenechali zkazit sladké válení s knížkou a ranní jógou.

Vážek je v Indii spousta a jsou krásně pestré

Během tří dnů jsme si báječně odpočinuli a konečně stihli navštívit i vodopád nedaleko Rišikeše. Samotný vodopád byl fajn, ale nejkrásnější na celém výletu bylo údolí, do kterého jsme se dostali po dalších asi dvaceti minutách výstupu od vodopádu. Šli jsme po okraji betonového zavlažovacího kanálu mezi hustou vegetací, až se před námi za statným fíkovníkem otevřel výhled do zářivě zeleného údolí mezi tmavými kopci. Svítivá zelená terasovitých políček nás nenechala na pochybách, co se tu pěstuje. Rýže kam oko dohlédlo. Mezi terasami se občas dolů klonila palma nebo banánovník a prostředkem údolí se táhl tmavší pruh stromů obklopujících potok, který se po chvíli lámal do dalšího bílého vodopádu. Všude bylo cítit jemný vlhký opar. Připomínalo to ráj.

Vodopád byl pěkný...

...ale údolí ještě hezčí

Po návštěvě vodopádu jsme se ještě večer chtěli zúčastnit oslav narozenin boha Krišny. Opět jsme dostali nepřesné informace a tak jsme se do města vydali už dost pozdě. Většina programu dávno skončila, v hlavním chrámu se jen prozpěvovaly monotónní melodie a ve vedlejším stanu si široká veřejnost mohla poslechnout nějaký výklad hinduistických příběhů... samozřejmě v hindi. Ještěže jsme alespoň potkali kamarádku z McLeod Ganj, Kaliforňanku Jaimie. Pravda, málem jsme ji nepoznali, protože místo krásných dlouhých tmavých kadeří měla na hlavě ježka, ale alespoň jsme dostali další lekci v nelpění.

Nejvýznamnější chrám v Rišikeši ozdobený světýlky pro slavnost

Naše kamarádka Jaimie - už s novým účesem

Teď už nás v Rišikeši nic nedrželo. Cestu jsme konečně naplánovali: ještě jedno pohodlné horské středisko Mussoorie a pak návštěva dědictví UNESCO v Khajuraho – městečka plného chrámů vyzdobených soškami s kamasutrovou tematikou.