McLeod Ganj (10. července)

McLeod Ganj není indické město. Na to je tady moc bílých, málo tureckých záchodů a příliš zima. Usměvaví mniši s kulatými tvářemi na nás už z dálky volají "Tashi Delek" a bělovlasé stařenky s pruhovanými tibetskými zástěrami při chůzi žmoulají růžence, na kterých si počítají odříkané mantry. Kolem se proplétají zápaďané nejrůznějšího ražení - od mimózně působících individuí v rozevlátých hávech přes dlouhým cestováním mírně ušmudlané intelektuály až po dobře situované důchodce na dovolené.

Celek působí dojmem rušného tržiště. Kýčovité cetky tu ale nečekejte. Stánkaři a obchodníci nabízí vesměs vkusné rukodělné výrobky - dřevo, kůže, stříbro, mosaz a další materiály nabývají podoby ozdobně vázaných knih, náušnic nebo rituálních předmětů. Téměř všechny výrobky nesou jasné známky tibetské kultury, nebo alespoň vlajku Tibetu a nápis "free Tibet". Na pulzující městečko nerušeně shlíží čtyřtisícové štíty Himalájí a pod povrchem mezinárodního hemžení lze vytušit všeobjímající klid a mír. Nevtíravá spiritualita jaksi samozřejmě prostupuje atmosféru města, které se stalo exilovým sídlem Jeho Svatosti IVX. Dalajlámy.

Modlitební praporky cestou z McLeodu do Bhagsu

Buddhistický minich... a ovce

Po rozpáleném a uspěchaném Delhi je McLeod nanejvýš příjemná změna. Přijeli jsme brzy ráno a sotva jsme se trochu zmátořili a vyprali prádlo, vydali jsme se na průzkum. Času jsme měli dost - v McLeod Ganj zůstáváme až do 29. července. Vzhledem k naší nevyspalosti a rozlámanosti z cesty nočním autobusem po horských silničkách volíme pro dnešek lehkou procházku McLeodem až do blízkého Bhagsu, kde je krásný vodopád.

Titanic!

Davům výletníků u vodopádu unikáme nenápadnou pěšinkou vedoucí do příkrého kopce. Jak se škrábeme na horizont, zavane k nám nezaměnitelný odér canabis a po pár krocích se ocitáme uprostřed 60. let. Skála je na několika místech přeměněná v malé svatyňky s barevným vyobrazením Šivy, u malé umělé vodní nádrže se vlní hustý porost ganjy a pod stromem a kolem stavení hostícího Šiva café jsou rozestavěné obrázky hýřící duhovými barvami. Z oken kavárny, kde hosté na polštářích hrají deskové hry a popíjejí čaje, vyhrává Bob Marley svoje raggae.

Svatyňky Šivy (Povšimněte si trojzubce, který symbolizuje tvoření, udržování a ničení, nad kterými má Šiva kontrolu. Někdy je na prostředním zubu půlměsíc, který symbolizuje čas.)

Barevné obrázky pod stromem

Pohodové atmosféře se jen těžko odolávalo, takže i my jsme si sedli k deskové hře, která tak trochu připomínala stolní billiard bez tága a zůstali až do chvíle, kdy začal hrozit déšť. Na zpáteční cestě jsme už mokli, ale to nám nebránilo probírat se zbožím v obchůdcích při silnici. Výběr je opravdu veliký a i když nechcete nic kupovat, určitě vás bude bavit i samotné prohlížení.

...před další cestou

"Ruční" billiard

Mokří a unavení zašli jsme na večeři do restaurace na náměstí. Jak tak čekáme na objednávku (trvalo jim to vážně dlouho), koukám z okna a co nevidím? Spolužačka z VŠE! Peťa vyběhl zjistit, jestli se nepletu, ale bylo to tak. Jana spolu s několika kamarády bohužel McLeod za chvíli opouštěla, ale ještě nám stihla doporučit návštěvu Amritsaru a sikhského Golden temple.