Jak už to tak bývá, nic neni bez poskvrny a hlavním úskalím indických vlaků je jejich přeplněnost. S tou pravou nefalšovanou indickou mačkanicí se ale setkáte pouze v tzv. general class. To jsou vagóny, kam není třeba rezervace. Prostě přijdete na nádraží, koupíte lístek a jedete. Na delší vzdálenosti (rozuměj přes 5 - 6 hodin) se silně nedoporučuje. Leda byste měli v plánu využít trik s "upgradem" jízdenky. To probíhá tak, že si koupíte general ticket a pak v závislosti na odolnosti vašich nervů buď vyhledáte průvodčího, nebo na něj počkáte ve vagónu vámi zvolené třídy. Průvodčího požádáte o "vylepšení" lístku s tím, že mu doplatíte rozdíl v ceně. Může to vyjít a nemusí, ještě jsme to nezkoušeli. Z vlaku vás ale nevyhodí, maximálně vás vykážou zpět do general class.
Když lidé za jízdy visí ze dveří vlaku, nemusí to ještě nutně znamenat, že je vlak přeplněný. Ono to totiž ve dveřích moc příjemně fouká - a to ve 30 a více stupních ocení každý. (A navíc je to bezva pocit, jen tak houpat nohama ze svištícího vlaku.)
Pro úzkostnější a pohodlnější cestovatele se tlačenice přesouvá do virtuálního prostoru rezervací. Rezervaci lze provést osobně nebo on-line a to buď u samotných Indian Railways (tam ale pro cizince možnost online padá, neb jinou než indickou kartou prostě nezaplatíte), nebo u cestovní agentury s drobnou zprostředkovatelskou přirážkou (kterou rádi zaplatíte). Vlaky lze rezervovat až 3 měsíce dopředu a v některých případech (obzvlášť, když chcete AC), vám rezervace měsíc dopředu nemusí vyjít. Ale nezoufajte. I v případě, že na vás v systému nesvítí ono kýžené zelené "available" ani o stupínek horší žluté "RAC" (které obě znamenají, že máte své místo ve vlaku jisté), ještě stále se můžete zapsat na pořadník ("waitlist") a doufat, že dostatečný počet lidí svou rezervaci zruší. Často to vyjde (hlavně v neklimatizované sleeper's class).
Předpokládejme, že jste uspěli v boji o rezervaci a nejste fajnovka, takže čekáte na nástupišti na svůj sleeper's class vagón. Jelikož už víte, jak dlouhé jsou indické vlaky, snažíte se alespoň přibližně odhadnout, kde ten váš "S6" bude. Někdy vám napoví informační tabule se řazením vlaku, někdy to lze zkusit s logickou úvahou (ale není výjimkou, že po S5 následuje např. B1 a pár dalších vagónů a teprve potom S6). Pokud už cestujete dost dlouho, na odhady se vykašlete a v pravý čas se připojíte k davům táhnoucím podél pomaličku přijíždějícího vlaku a budete sledovat svůj vagón až do úplného zastavení.
Hodí se poznamenat, že cesty kratší než 8 hodin jsou poměrně vzácné a můžeme je označit za krátké. Běžně pojedete 8 - 24 hodin, což je taková středně dlouhá cesta. Není ovšem problém strávit ve vlaku až 72 hodin, to vás pak kvalifikuje na dlouhou cestu. Naše maximum je zatím 26 hodin a bylo to bez zpoždění. Hladu ani žízně se na cestách bát nemusíte, o tom ale později, teď vám totiž konečně přijíždí vlak.
Připadáte si trochu hloupě se svými velkými batohy - celé rodiny Indů často nemají víc než jednu dvě větší tašky - ale moc to neřešíte a protahujete se uličkou ke svému místu. Poučeni zkušeností či kamarády jste si rezervovali horní lehátko, abyste se mohli nerušeně natáhnout i přes den, kdy dole všichni sedí. Jenže ouha! Vaše místo není tak prázdné, jak by bez vás mělo být! Nepropadejte panice. Indové zcela samozřejmě využívají dle momentální potřeby každé vhodné volné místo. Podkud tedy do vlaku nenastupujete ve stanici, odkud vyjíždí, vysoce pravděpodobně na svém místě najdete pár cizích zavazadel, nebo rovnou spícího spolucestujícího. Není třeba se rozčilovat, stačí dát pevně najevo, že hodláte využít svého práva a lehátko si obsadit. Vždy vás nakonec pustí.
Indové se vždycky nějak složí a i v nejzaplněnějším vlaku jsou někteří z nich schopni si lehnout. Ostatní to berou v klidu - ostatně jako vše.
Tak jste se zabydleli, ale nemůžete si nevšimnout, že tu nekdo přebývá. Ať počítáte jak počítáte, pod vámi je místo pro 6 lidí, ale většinu času jich tam sedí 8 (a to jeden z těch 6 máte být vy, vy ale radši zůstáváte v bezpečí horního lehátka) a občas až 12. Příčin je několik, ty oficiální jsou 2:
1) Lidé cestující s RAC lístkem. Ten je sice opravňuje nasednout do vlaku, ale zároveň znamená, že se o 1 lehátko musí podělit ještě s 1 člověkem.
2) Denní dojíždějící. Tito lidé mají obvykle něco jako časovou jízdenku, která je bez rezervace, ale umožňuje cestovat ve sleeper's class.
Neoficiálně si občas do sleepru přijde sednout někdo z general.
Indové se pod vámi nenuceně objímají (rozumějte objímají se muži mezi sebou, žen cestuje minimum a neobjímají se ani s manželem) a určitě se najde i nějaký dobrodinec, který spustí produkci indické populární hudby ze svého mobilního telefonu, který má tak úžasný zvuk. Uličkou nepřetržitě procházejí prodejci. Zaměstnanci drah prodávají teplé i studené nápoje, snídaně, obědy, večeře, svačinky a chipsy a sušenky. Mnohem zajímavější jsou ale prodejci "všeho možného". Můžete si pořídit rubikovu kostku, novou podrážku, kartáček na zuby, nový jezdec na zip, navukovací polštářek, váleček na chapati... Ceny jsou mírné, žádná "vlaková" přirážka se nekoná.
Je libo čerstvě nakrájený ovocný salát?
...a nebo cizrnový salát s rajčetem a cibulí?
Už chápete, že ve vlaku se hladu bát nemusíte? Nakonec i ta nejdelší cesta uplyne celkem příjemně - snad až na to odpolední vedro.
Žádné komentáře:
Okomentovat