Kousek od Dharamsaly se nacházejí úžasné chrámy vytesané ve skále. Surfujeme po netu, fotky jsou nádherné. Skupinka chrámů a před nimi malé jezero. To si nemůžeme nechat ujít! Vyrazíme hned druhý den po příjezdu do McLeodu, jen co se maličko vyspíme.
Ráno v "rozumnou" hodinu vstáváme na autobus. Ono "rozumné" je kompromisem mezi očekávanou relativně dlouhou cestou a potřebou se vyspat. Vyšlo to na nějakých 9 hodin. Víme, že nejbližší velké město u chrámů je Kangra. Pochybujeme, že tam z McLeodu něco pojede, takže napřed musíme dolů do Dharamsaly. K našemu překvapení nám autobusový průvodčí ochotně prodá lístek až do Kangry, což nám zavdalo důvod k nemalé radosti. Každý přestup je totiž bojem s nejistotou (jestli vůbec něco pojede), nedostatkem informací (odkud to jede) a mizivými znalostmi hindi na naší a angličtiny na indické straně.
Po nějakých 2 hodinách jízdy a otepletí snad o 10 stupňů vystupujeme v Kangře. Mají tam docela pěkný autobusák a dokonce je tam okénko s informacemi. Do Masrooru? No to jste špatně, to jsme měli jet do Gagalu a přestoupit tam! (Gagal pro nás znamená asi tak hodinu se vracet.) Po dalším ptaní a zjišťování nás jeden průvodčí nažene do "svého" autobusu, že sice nejede přímo do Masrooru, ale že nás vyhodí nějakých 5 km od něj a pak už to zvládneme.
Vděčně jsme nastoupili a vyčkávali odjezdu. Už se rozjíždíme, když tu autobus zatáčí zpět na nádraží a někam na odstavné parkoviště. Bude se měnit pneumatika! Že je autobus plný lidí nikomu nevadí. Půlhodinka to spravila a autobus se zase rozjíždí. Neradujeme se dlouho, o nějakých 30 minut později nás vysazují na křižovatce uprostřed ničeho. Kolem stojí jen pár domků. Je po poledni a máme hlad, ale místní “restaurace” má jen cosi velmi nevábného. Autobus naším směrem prý pojede asi za hodinu, ale zase nás nedoveze až do Masrooru (který mimochodem není 5 km, ale 20 km daleko). Svezení nám nabízí džíp – za pouhých 400 Rs tam i zpět. Když vyjednáváme, že zpět pojedeme jinak, že nám to stačí tam, tak to prý nevadí, ale stejně to bude za 400 Rs. Bez díků odmítáme a sedáme si do stínu. Už jen 50 minut.
Docela nás překvapilo, že ve 13:30 opravdu přijel autobus a dokonce ze správného směru. Vtěsnáváme se mezi indické školáky a drkotáme se k Masrooru. Tentokrát jsme vysazeni v poněkud větší osadě jménem “Lunch”, kde si ale oběd nedáme, protože v zápětí odjíždí další autobus, který by nás měl hodit asi 2 km od Masrooru. Naprosto zničeni vystupujeme na křižovatce pod mírným kopcem, kde stojí hnědá cedule s šipkou: Masroor rock cut temples, 2 km. Hurá, to už dojdeme pěšky (ne že by tam nejel autobus, ale dřív než za 45 minut tu nebude). Nakonec nás po cestě dojel nějaký shared jeep, tak jsme se za 10 Rs nechali vyvézt.
Tak jsme tady. Ehm. Menší skála u rybníka se třemi vytesanými polorozpadlými svatyněmi? To je jako všechno?! Kvůli tomuhle jsme se sem drkotali nějakých 5 hodin s X přestupy?! Vždyť to máme za půl hodiny prohlídnuté a pak abychom se zas pachtili zpátky! Když jsme se trochu uklidnili, museli jsme uznat, že to je pěkné, ale za tu cestu to asi tak docela nestálo. Ostatní turisté si obvykle pronajímají džíp rovnou z McLeodu, jenže my chtěli ušetřit... nakonec to ale v součtu nás tří o tolik levnější nebylo, zato byla spousta nervů (ačkoliv někdo by spíše řekl zážitků :-).
Celkový pohled zepředu přes jezírko
Zpátky už to bylo jednodušší, jeli jsme přes onen v Kangře zmiňovaný Gagal s jediným přestupem až do Dharamsaly. I tak jsme ale absolvovali ještě jedno hořké rozčarování, protože nás několik lidí ujistilo, že když si počkáme na autobus v 16:30, zaveze nás přímo až do Dharamsaly. Tak jsme si autobus v 16:00 nechali ujet. A myslíte, že ten v 16:30 jel přímo? Ani omylem. V Dharamsale jsme byli tak pozdě, že jsme nahoru do McLeodu museli za draho džípem... Hlavně že jsme ušetřili :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat