Delhi má spoustu moderních vymožeností - mimo jiné i odpadkové koše. Ale ani ty jaksi nebývají bez chybičky :-)
Po 4 měsících v Indii už vám některé věci přijdou normální: prach, troubení, krávy, kozy, psi, občas prasata, dopravní zácpy, žádné chodníky. Pak přijedete do Delhi a z neznámého důvodu vám tu něco nesedí. Jenže co to je? Dochází vám to postupně: Jé, chodník... a za rohem pokračuje... ony jsou tu snad skoro všude?! A kam se poděla kraví lejna? Aha, ony tu vlastně nejsou krávy?! Procházíte se a pomalu vás opouští strach, že do vás každým okamžikem vrazí rikša nebo motorka a dokonce se přestáváte tolik dívat pod nohy, protože tu je výrazně méně děr a opravdu žádná ho**a.
Ale to není všechno. Večer plánujete výlety po městě na další dny a mírně zděšeně zjistíte, že Qutub Minar, kam rozhodně chcete vyrazit, je úplně na druhém konci města. Na chvilku se zhrozíte hodin, které dozajista strávíte v prachu dopravy, ale pak si s úlevou vzpomenete, že Delhi MÁ METRO!!! Moderní a klimatizované. Prostě Delhi v mnohém připomíná vyspělá západní města. Ale nenechte se mýlit, pořád tu bydlí Indové. Rikšové vás budou zkoušet natáhnout a odpadkové koše (nezvykle hustě rozmístěné po ulicích) používají jen turisté.
Taky se tu navzdory všudypřídomným chodníkům nedá moc chodit pěšky, protože je tu strašné vedro. To jsme si opět ověřili na vlastní kůži. S přetrvávajícím předsudkem, že: "No tak se trochu zpotíme, tak strašné to nebude", chtěli jsme první den začít procházkou po středu města. Po necelém kilometru jsme naprosto zničení vděčně unikli do klimatizovaného turistického centra. Tam nás vybavili užitečnou mapou New Delhi a my s údivem zjistili, že téměř všechny ulice jsou pojmenované! A nejen v mapě, cedule se jmény ulic a směrovkami jsme našli i všude ve středu města.
Na další pěší turistiku jsme rezignovali a radši jsme se nechali rikšou odvézt k India Gate. Tahle nudná moderní variace na vítězný oblouk kupodivu přitahuje turisty mnohem víc, než opodál stojící Gandhiho památník, který byl podle našeho vkusu mohem hezčí. Nekonečným žádostem o "ek foto, ma'm" (kterým se v turistických místech jen těžko vyhnete) jsme unikli do blízkého parčíku. Tichá oáza svěží zeleně vypadala ve vyprahlém Delhi jako nějaký přelud. Dokonce po nás ani nechtěli vstupné! Vděčně jsme usedli na lavičky ve stínu vzrostlých stromů a posnídali sušenky rušeni jen zvědavými pruhovanými veverkami.
Oáza uprostřed Delhi
India Gate (nuda, co?)
Další bod našeho programu byla nedaleká stará pevnost (Purana Quila). Pevnost jsme našli hned. Ale najít vchod, bylo výrazně těžší, než jsme čekali. Při obcházení oploceného parku obklopujícího Purana Quila jsme dokonce zvládli navštívit jiný historický monument (zase něčí brána), který byl volně přístupný a liduprázdný, takže jsme si mohli ruiny pěkně prolézt.
V Purana Quila se brány opakovaly v poněkud zachovalejším vydání ještě dvakrát. Nádavkem mešita, hrobka... A liják. Naštěstí netrval dlouho. Nakonec jsme za něj byli spíš vděční, protože příjemně ochladil vzduch a najednou se chodilo mnohem lépe. Ještě jsme si dopřáli dobrý oběd a chvilku na rekonvalescenci a přesunuli jsme se do další části města k nové (červené) pevnosti, která vypadá nápadně podobně té v Agře a ne náhodou - obě si nechal postavit Shah Jahan.
Vzhledem k tomu, že Shah Jahan invencí zrovna neoplýval, rozhodli jsme se, že nebudeme utrácet dalších 250 Rs za něco, co jsme už viděli v Agře. Naopak v Agře jsme vynechali noční "sound and light show" v pevnosti, která stojí spravedlivě pro Indy i pro cizince 60 Rs, tak tady už si ji ujít nenecháme.
Do 20:00 ale máme ještě času spoustu, takže se noříme do blízkých ulic a míříme k Sikhskému chrámu. Záhy se ocitáme uprostřed cinkání, pískání a blýskání nastrojených muzikantů. Co se to děje? Procesí se mírně chaoticky dává do pohybu a my jsme si konečně všimli velikého nazdobeného vozu taženého dvěma býky se zlatými rohy.
Na naše zvědavé dotazy ohledně významu vozu a býků nám bohužel nikdo (včetně přihlížejících Sikhů) nedokázal odpovědět - ať už z neznalosti Sikhských tradic nebo angličtiny. Alespoň jsme využili fotogenickou příležitost k zaplnění našich SD karet a pokračovali do chrámu. Podlaha gurudwary (tak se nazývají Sikhské chrámy) byla pokryta koberci, na kterých seděli věřící. Neprobíhala žádná bohoslužba v křesťanském smyslu - lidé přicházeli, poseděli a odcházeli - ale u oltáře seděla skupina důstojně vypadajících můžů a hrála a zpívala náboženské písně. Moc příjemně se tam sedělo a poslouchalo - Sikhská náboženská hudba je výrazně přátelštější k evropským uším, než ta v normálních hindských chrámech.
Nazdobený vůz tažený býky
Uvnitř sikhského chrámu
Při východu z chrámu se ochomítal prodejce USB pamětí. 8 GB za 300 Rs! Peťa už je lapen představou výhodné koupě, ač mu pořád opakuji, že je to extrémně podezřelé - za tu cenu to musel buď někde ukrást, nebo je to šunt. Ale klučina má USBéčka krásně zabalená a když zavětří Peťovo váhání, tak je vytrvale po indicku vnucuje. Nakonec mu Peťa dá 100 Rs a po cestě začíná nedočkavě rozbalovat do plastu zavařeného Kingstona. Pečlivě ho zkoumá, hledá cokoliv podezřelého. Černý kryt ve svárech není zrovna dokonale spojený - a šup, už ho Peťa rozloupl. S trpkým pobavením se díváme na prázdnou skořápku - USB konektor bez paměti.
Peťa, poháněn mojí nelibostí, nehodlá přiznat porážku a rázuje zpět ke chrámu vrátit "vadné zboží". Já se jdu mezitím podívat na sluneční brýle a utěšuji se myšlenkou, že to bylo jen sto rupií. Jaké bylo moje překvapení, když se Peťa vrátil vítězně! Podvodníček prý - nejspíš v oprávněné obavě, že by mu Peťa nejen kazil kšefty - na Peťovu reklamaci promptně odpověděl: "Fully refundable, my friend." a bez větších vytáček 100 Rs vrátil.
Návštěva mešity už se obešla bez podvodníků, jen jsme odmítli zaplatit 200 Rs za foťák. Den se chýlil ke konci a nám po všem tom chození zase vyhládlo. Z hledání večeře se stal trošku problém. Ne že by kolem mešity byl nedostatek restaurací, ale my jsme se chtěli držet vegerariánského jídla (máme vážné důvody, proč se držíme zeleniny, foto viz níže) a to se v muslimské čtvrti schánělo nezvykle těžce. Nakonec jsme se spokojili s prostým dahlem s rýží.
Tak to máte na Peťovo přání výjimečně i s fotkou - to černé na skopové hlavě jsou mouchy.
Na závěr jsme se vrátili do Červené pevnosti na noční "Sound and light show" (Zvuková a světelná šou). V kulisách pískovcových zdí se rozezněl příběh indické historie a my... usínáme. Obzvlášť pasáže z moderní historie mi z větší části unikly. Probudila mě až povinnost stát při závěrečné hymně. Představení bylo sice jen na hodinu, ale stačilo - den v horkém Delhi nás unavil nějak víc, než jsme čekali.
Žádné komentáře:
Okomentovat