Návštěva Radžastánu
bez velbloudího safari to je pro turistu jako jít do české hospody a nedat si
tam pivo. Velbloudi k pouštnímu státu patří a krátké nebo i několikadenní výlety
v sedle „korábů pouště“ jsou jedním z největších zdejších
turistických lákadel.
Do Jaisalmeru se
nám tak docela nechtělo. Už nás trochu tlačil čas a tohle městečko na západě
Indie leží stranou hlavních vlakových tras. Jenže na velbloudy je prý nejlepší
vyrazit právě odtamtud. Nezbylo než opustit pohodlné cestování vlakem a
vyzkoušet si autobus. I v autobuse se dají sehnat lehátka, čehož jsme
ochotně využili.
Indický lehátkový
autobus je dvoupatrový. V našem případě byly dole normální sedačky a
nahoře, místo zavazadlového prostoru, kukaně s šoupacími dvířky vystlané
tenkou matrací, jejíž čistotu jsme se z pudu sebezáchovy rozhodli
podrobněji nezkoumat. Na jedné straně byly kukaně jednomístné, na druhé pro
dva. Zalezli jsme si do své dvoumístké kukaně i s batohy (po epizodě v Rišikeši,
když jsme se nechali přesvědčit, dali batohy do zavazadlového prostoru a
následně je vyndali pokryté tlustou vrstvou prachu, jsme se přímého dohledu nad
batohy nechtěli vzdát za žádnou cenu). Bylo to útulné, záclonky zaručily nějaké
to soukromí, celkem jsme se na cestu těšili. Jenže pak se autobus dal do
pohybu. Zatímco v útulnosti a soukromí autobus před vlakem jednoznačně
vede, plynulostí jízdy se mu už rovnat nemůže. A tak zatímco z vlaku jsme
obvykle vystupovali vyspinkaní do růžova, kodrcání v autobuse nám spánku dopřálo
výrazně méně. Ačkoliv abych byla spravedlivá – pořád jsem se vyspala lépe, než
při cestě z Plzně do Lyonu normálním autobusem společnosti Eurolines.
 |
| Takhle vypadala i naše "kukaň" tato fotka ale není moje, je převzatá odsud: http://asprey.travellerspoint.com/112/ |
Jaisalmer nás
vítá houfem hotelových nadháněčů, co slibují úžasné ceny jak za svezení do
města, tak za samotné bydlení. A když říkám úžasné, tak opravdu úžasné. Zatímco
doposud jsme platili cca 200 – 300 Rs za pokoj pro dva, tady nám nabízí pokoj
za 150 Rs! Obměkčeni pozitivní zkušeností z Khajuraho se necháme lapit
jedním taxikářem a dovézt před hotýlek. Už cestou se s úžasem rozhlížíme.
Střed města totiž tvoří rozlehlá pevnost, jejíž palác je sice rezervovaný pro
turisty s platnou vstupenkou, ale ostatní starobylé kamenné budovy kypí běžným
životem. I náš hotýlek určitě pamatuje pěkných pár stovek let. Chladivé kamenné
zdi ukrývají krásné interiéry. Z pokoje, který nám nabídli, (skutečně za
těch 150Rs) jsme byli nadšení. Zabydleli jsme se a vydali se na střechu do
hotelové restaurace na čaj něco k snědku. Jak se dalo čekat, majitel nám
přeochotně předložil nabídku na velbloudí safari.
 |
| Pohled na Jaisalmerskou pevnost zvenčí |
 |
| Uličky uvnitř pevnosti tvoří starobylé domy se zdobnými zábradlími, které připomínají kamenné krajky |
 |
| Centrální palác, kam se platí vstupné |
 |
| Interiér našeho hotýlku |
Nákup safari jsme
samozřejmě hrozně řešili. Dopředu jsme se informovali, kde se dalo o tom, kolik
to zhruba může stát a na co si dát pozor. V průvodci Lonely Planet jsme si
našli různá doporučení (většinou směřovala na Ganesh travel), abychom věděli,
která agentura nám poskytne ten nejlepší zážitek. A tak když nám svou nabídku
předložil pan hoteliér, byli jsme zas nedůvěřiví a nerozhodní. Udolal nás
informací o skupince Čechů, která má údajně další den ráno také začínat safari
s jeho velbloudy – tak bychom se mohli připojit a pokecat, ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat