Vždycky mě lákaly dálavy. Výměnné studijní pobyty, dobrovolnické workcampy s INEXem, au-pair... Kdybych neměla postupně dva miláčky, které ani jednoho zahraničí nelákalo, tak tam snad trávím každé prázdniny. Nebylo tedy žádným velkým překvapením, když jsem přišla s nápadem odjet na pracovní stáž zprostředkovanou studentskou organizací AIESEC.
Byl to boj. Přítel nadšený nebyl, řešili jsme to horem dolem. V té době jsem ještě vůbec nevěděla, kam to bude, variant bylo milión. Konal se ale (pro mě) happyend a on po vzoru Vrchlického ( Za trochu lásky...) prohlásil, že když už teda musim jet, tak on do té "prdele" (zahrnuje pod tento vznosný pojem všechny státy světa kromě ČR) pojede se mnou.
Následovalo ještě pár peripetií s výběrovým řízením do programu, povinnými instruktážemi od AIESEC a výměnami názorů ohledně strategie výběru konkrétní stáže z databáze AIESEC, než se vše v dobré obrátilo a hyperaktivní Indka Sathwika nám téměř vnutila stáž v Hyderabádu ve společnosti Nano Homes. Že požadují stavařské vzdělání, které postrádáme? Nevadí. Že píší, že se v sobotu často pracuje, což je pro nás nepřípustné? To nebude problém, volné soboty domluvíme... no... Vezmou vás oba, zajistí bydlení, bude to s klimatizací a internetem (!) ...Wow, tak to jsem zvědavá.
Ještě než jsem pořádně stihla poslat mail, že by to teda asi šlo, tak už Peťovi volal jejich manager, aby si s budoucím zaměstnancem promluvil. Údaje potřebné pro vízum jsme posílali "asap", nic nevadilo, že byl začátek prosince a my se k odjezdu chystali až 1. března. Když jsme to pak chtěli "asap" my, tak už to šlo nějak hůř... Tak si říkám, že jsou to přecejen Indové a že se hlavně nesmím stresovat, že se to nakonec určitě vše vyřeší (ještěže mám trénink z jižní Francie a Portugalska) - no vyřešilo se, ale o tom příště.
Byl to boj. Přítel nadšený nebyl, řešili jsme to horem dolem. V té době jsem ještě vůbec nevěděla, kam to bude, variant bylo milión. Konal se ale (pro mě) happyend a on po vzoru Vrchlického ( Za trochu lásky...) prohlásil, že když už teda musim jet, tak on do té "prdele" (zahrnuje pod tento vznosný pojem všechny státy světa kromě ČR) pojede se mnou.
Následovalo ještě pár peripetií s výběrovým řízením do programu, povinnými instruktážemi od AIESEC a výměnami názorů ohledně strategie výběru konkrétní stáže z databáze AIESEC, než se vše v dobré obrátilo a hyperaktivní Indka Sathwika nám téměř vnutila stáž v Hyderabádu ve společnosti Nano Homes. Že požadují stavařské vzdělání, které postrádáme? Nevadí. Že píší, že se v sobotu často pracuje, což je pro nás nepřípustné? To nebude problém, volné soboty domluvíme... no... Vezmou vás oba, zajistí bydlení, bude to s klimatizací a internetem (!) ...Wow, tak to jsem zvědavá.
Ještě než jsem pořádně stihla poslat mail, že by to teda asi šlo, tak už Peťovi volal jejich manager, aby si s budoucím zaměstnancem promluvil. Údaje potřebné pro vízum jsme posílali "asap", nic nevadilo, že byl začátek prosince a my se k odjezdu chystali až 1. března. Když jsme to pak chtěli "asap" my, tak už to šlo nějak hůř... Tak si říkám, že jsou to přecejen Indové a že se hlavně nesmím stresovat, že se to nakonec určitě vše vyřeší (ještěže mám trénink z jižní Francie a Portugalska) - no vyřešilo se, ale o tom příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat